Láska se slovy Miluji Tě

LÁSKA.. Jedno krásné, ale krátké slovo.
MILUJI TĚ.. Dvě slova, která vystihují často tak málo..
Určitě každý zná to motýlkovské šimrání v břiše, když vidíte vámi vyvolenou osobu; ten tlukot srdce, kdy máte pocit, že vám vyskočí z hrudníku a řekne vám: „Ahoj, musím jít za tím vyvoleným!“; kdy vám jiskří oči a naskakuje vám husí kůže vzrušením při jeho řeči; kdy si myslíte, že zrovna s NÍM vyletíte do toho bájného sedmého nebe a .. a pak ho najednou potkáte, jak se vede na náměstí s vysokou modrookou blondýnou v minisukni..
BUCH! Hm, dosti tvrdá rána, hlavně, že se mnou flirtuje. Tak kde jsem udělala tu chybu? říkáte si.. Úsměvy jsem házela, mrkala jsem o 106 a on se vede s nějakou namyšlenou kozou, co si myslí, že spolkla všechnu moudrost světa, když má 180 cenťáků a já o 20 míň.
„Tak si trhni, nevíš, o co přicházíš,“ řeknete si a začnete na sobě pracovat.. Lepší oblečení, jiná společnost, jiný slovník třeba.. Prostě změna..
Tak a jde se na věc..Opět hledáte lásku.. Mrk sem, mrk tam..plno úsměvů.. a pak zase buch na zem. Zkoušíte to znovu a stále se to opakuje. Jeden nereaguje, druhý se chce jen pobavit, třetí chce pobavit své kamarády, další vás chce dostat do postele nebo se s vámi ukazovat a tak dále..
Pak si se slzami v očích položíte otázku.. „Copak taková je láska? Takhle to má být? Vždyť je to jedno zklamání za druhým..“ Stoupnete si na kopec a z plných plic si zakřičíte:“Kašlu na lásku!“
A pak si užíváte volnosti a jemného bezvýznamného flirtování. Bavíte se teď vy. A pak na vás přijde splín.. Chcete obejmout od drahé polovičky, pohladit, políbit, potulit a pomuchlat.. Narvete do sebe tabulku čokolády a brečíte u slaďáku. Brečíte, že chcete lásku.
Pak přijdete do „trvalejší“ nové společnosti a …
.. a najednou ho vidíte.. Ten kluk se sexy postavou, uhrančivýma čokoládovýma očima a vlasy jako uhel, který svojí výškou budí respekt a dělá ho to starší.. a on je při tom jen o rok starší jako vy. Čtrnáct dní ho probodáváte pohledem, navazujete kontakt a flirtujete pouze očima a sem tam stydlivě ucuknete pohledem.. Nejdřív je nervózní a pak..
(Zatím si od toho nic neslibujete.. je to jen další bezvýznamný flirtík.)
.. a pak ho potkáte na vinobraní ve tmě s partou kamarádů.. jdete po cyklostezce a řehníte se s kamarádkou.. a náhle, aniž byste věděli proč, řeknete: „STŮJ, tam je ON!“ a ukážete na hradby do tmy, odkud se ozývá smích kluků. Vyběhnete tam a .. a on tam opravdu je!
Strávíte spolu několik hodin a až v poslední minutě při loučení dostanete jeden krátký polibek za celý večer. Další dny si píšete přátelské zprávy a pak se potkáte mezi lidmi. Jak se chovat? Nijak. Děláte to, co předtím. Jen s tím rozdílem, že už na sebe něco víte.. Už víte, jak ten druhý líbá? Pak se těšíte, až se znovu uvidíte, scházíte se..
Ale co je to teď? Flirt nebo rodící se láska? Po několika dnech zjistíte, že vám ten záhadný kluk chybí.. Chybí vám jeho polibek, pohlazení, objetí i pouhý pohled a okouzlující úsměv.
A pak se sama sebe ptáte: Miluju ho? Je to láska či poblouznění? A co on? Chybím mu taky? Je na tom tak jak já? Už teď ale víte, že to asi není jen bezvýznamný flirt..
Tak to trvá další týdny.. Myslíte jen na něj, scházíte se, ale stále nevíte na čem jste. A pak to přijde.. Při jedné schůzce, mezi sladkými polibky, vám vyjdou samy ze rtů ty dvě slova: Miluji Tě. A on se na vás usměje a řekne: „Už jsem se bál, že mi to neřekneš. Miluju Tě!“
Dále překonáváte všechny úrapy společně.. A jen co se nadějete, tak jste spolu přesně 11 měsíců a 9 dní.. 343 dní plných lásky, zamilovanosti, štěstí, ale i pochyb, smutku, slz a žárlení. 8232 hodin pohlazení, polibků, mazlení, tulení a muchlaní + (fuj) hádek, výčitek a nadávek.
A přitom stále, když se na něj podíváte, tak cítíte motýlkovské šimrání v břiše, tlukot srdce, vzrušení, no vše, co je výše napsáno.. ale k tomu ještě, že on patří k vám a vy k němu, že on líbá vás a vy jeho, že on objímá vás, že on miluje vás a vy jeho.. ŽE JE VÁŠ(jistě jste si ho přivlastnila).
A pak si říkáte.. To je ON, ten pravý. Víte, že když mu řeknete, že je pro vás vše a že ho milujete, že je to jen zlomek toho, co pro vás opravdu znamená. Bez něj si to nedokážete představit. Žárlíte na vše, co je mu na blízku; záleží vám na něm; věříte mu; chcete s ním být každou minutu. Chcete se s ním smát; pohladit ho, když je smutný; rozesmát, když má splín; pozlobit, když je hyperaktivní; podržet ho v těžké životní zkoušce; podpořit v jeho názorech; plánovat s ním budoucnost; chodit kolem něj po špičkách, když spí; drbat ho na zádech, když relaxuje; vychutnávat jeho přítomnost; sdílet s ním prostě vše.
Že by taková byla láska? Že by takové bylo OPRAVDU milovat?
Tak tohle já prožívám?