Jednostranná láska a stíhačka!

V životě se chce každý zamilovat a být milován. otázkou je však to, co se stane, když se to nepovede tak úplně. Co když člověka potká pouze to zamilovat se. Toto všechno také tak trochu ještě souvisí s otázkou kamarádství opačných pohlaví. Myslím si totiž, že se nakonec nemůže povést, aby se v takovém vztahu nikdy nic nestalo. Lidé se vždy přátelí s lidmi, kteří jsou jak se tak říká "na stejné vlně", protože jak už jsem i já pochopila, jinak je to ztráta času. Myslím si, že každý časem pochopí a uvědomí si, že nechce poslouchat nic neříkající laciné fráze a ztrácet tak tím svůj drahocenný čas. A v tom to je, když totiž nalezneme přítele který sdílí naše pocity, rozumíme mu, posloucháme ho, protože nás zajímá co říká a dokážeme si ho vážit, tak to má vždy ten neblahý vedlejší účinek. Teda alespoň mě se to vždy stane. Nakonec totiž zjistím, že toho člověka - muže potřebuji, že s ním chci trávit svůj čas a když s ním nejsem, tak se cítím jaksi prázdnější. A ačkoliv jsem na začátku toho všeho ani trochu nepomyslela, že by to tak mohlo dopadnout, nakonec vždy začnu pociťovat tu náklonnost. Ba naopak, často se mi u těchto lidí stávalo, že když jsem je poprvé viděla, tak jsem si o nich řekla něco nepěkného. Něco jako: "tak ten se mi tedy nelíbí", "to není můj typ" nebo něco podobného. A obvykle než se stihnu utvrdit ve své první domněnce, vše je náhle jinak. Při poslouchání jeho vyprávění, cítím jak mi imponuje čím dál víc. mám pocit, že proti němu nic neznamenám. Začnu mít strach být tak otevřená jak mi na začátku nedělalo žádný problém být. A je to všechno z jediného důvodu a ten je, že se mu chci zalíbit. Začnu pozorovat nejen sebe, ale i jeho. Začnu si ho prohlížet a začnu dělat tu největší chybu. Nejen, že si ho začnu představovat v těch ne zrovna přátelských situacích, ale v tu chvíli si ho začnu ještě idealizovat. A to vše je začátek konce. Protože ačkoliv to nechci, tak začnu být jiná. Ostražitá, odtažitá, tajemná. Prostě začnu vše řešit, začnu trpět pocitem trapnosti. najednou mi přijde hloupé zavolat mu a jít se s ním projít jako dřív, protože mi to prostě přijde trapné. Jsem jako nenormální, mám pocit, že by to poznal. A v tom to je, přesně tímto jednáním to vždy zákonitě pozná. Na jednu stranu mi to přijde trapné a na druhou stranu se neudržím a začnu ho svými dotěrnými dotazy a návrhy bombardovat o sto šest. Prostě mě zcela ovládne ten pocit, že ho chci. v tuto chvíli zůstává vždy otázkou jestli se k tomu přiznat či ne. Odpověď není jednoznačná natož pak jednoduchá. Jde o to, že za celou tu dobu mluvím o jednostrannosti. To člověk přece pozná, že je to pouze jednostranné. A nebo snad ne? A o to je to horší. Člověk se nechce vzdát ani toho pohledu na svou idealizovanou bytost. Protože dobře by to stejnak nedopadlo. Jakmile bychom se totiž veřejně přiznali, už bychom toho člověka nemuseli vídat vůbec. A vidění se s trápením se je lepší než-li trápení se bez vidění. Bohužel i kdyby to ta druhá osoba brala jako poctu, ten pocit trapnosti ve vzduchu by již nevyprchal. Avšak ani mlčení není řešení, protože to ve většině případů dopadne stejně špatně. Ten druhý totiž člověka "stíhačku" stejně prokoukne. A pak se toho našeho milovaného s těžkým sebezapřením musíme stejně vzdát, abychom neklesli sami před sebou. Často je to těžké a nepomáhá ani totální vymazání ze všech seznamů. Ten druhý totiž stejně nepochopí, proč se chováme jako naštvaní a nekomunikujeme, vždyť se přece vlastně nic nestalo. To že se neuvidíme denně pro ně neznamená, že se neuvidíme vůbec. Ale není to pravda, protože mi jsme se zamilovali a to pouze jednostranně a to také bolí. Takže musíme aplikovat to známé a vždy pravdivé: "sejde z očí, sejde z mysli". nevím tedy co je lepší zda se v tomto případě přiznat a člověka vyděsit a ztratit nebo se nepřiznat, stát se otravným a tím ho také nadobro ztratit. Jedno však vím jistě, jestli se vám někdy stane, že se ocitnete na druhé straně bariéry a někdo se vám svěří a přizná, že se zamiloval a bude to pouze jednostranné nebo když vás někdo bude zahrnovat přílišnou pozorností a zájmen z čehož zamilovanost poznáte, vzpomeňte si na to, že vám se to stává také. Vezměte tuto skutečnost na vědomí s pocitem, že jste poctěni. Ulehčete to prosím nám všem nešťastně a jednostranně zamilovaným. Děkuji