Druhá šance

Ležím v posteli a přemítám nad.. nad čím vlastně? Nad tím, jakej má život smysl? Nad tím, proč má láska dvě tváře, jednu krásnou a druhou TAK krutou? Nad tím proč dát druhou šanci někomu, kdo tak moc ublížil? Proč riskovat, že to udělá znovu? Ale proč riskovat, že o něj přijdete, když víte, že ho nade vše milujete?
DRUHÁ ŠANCE.. Je snad láska jako odvíjející se natáčení filmu? Jeden udělá chybu, a tak se zkouší znova.. „Klapka!“ „My a láska podruhé!“, cvak. Ale vždyť ani na podruhé se to nemusí podařit.. Co pak? Zkouší se to dál? A je to pak ještě láska nebo už jen povinnost. Nebo opravdu jen film, divadlo?
Milujete.. Milujete celým svým srdcem, tělem, duší.. Nevnímáte svět. Myslíte, že prožíváte to, co nikdo jiný, že je všechno perfektní, úžasný, krásný, nepřekonatelný. Že vaši společnou lásku nic nezlomí.. Ale pak najednou..
..najednou přijde ledová sprcha..facka..rána bičem, co nechává v duši a v srdci hlubokou jizvu. A přitom.. přitom to způsobily jen pouhá slova.. Slova a činy.. Slova, co postrádaly příchuť lásky.. Slova, co ubližují.. Slova, co ničí..
Slzy se vám z očí valí jako nezadržitelné neposlušné toky řek, co se vylévají z břehů. V mysli vám proběhnou veškeré společně prožité chvilky, veškeré doteky, polibky.. každý kontakt a vzpomínky na to, jak jste si spolu plánovali budoucnost.. sliby. Čím dál bolestněji si uvědomujete, že ON pro vás znamená víc, než jste si do těchto chvil mysleli, že být bez něj je tak těžké, že nedostat od něj sladký polibek je ještě těžší, že představa, že je s jinou a že se jí dotýká, je zdrcující.. Proklínáte ho, nenávidíte ho a přitom ho stále milujete!!!
A pak vás začíná znovu dobývat.. slibuje.. vyznává lásku.. A vy váháte.. váháte, zda mu věřit.. Napadá vás milion důvodů a otázek.. Proč mu věřit? Proč se znovu vystavovat tomu, že vás opět zradí? Proč znovu riskovat, že se budete topit v slzách? Protože ho milujete? Protože slibuje? Proto mu máte dát druhou šanci? Proto máte lámat svoji hrdost?
Svádíte v sobě neustále boj.. co dělat? Být s ním či nebýt? Milovat či truchlit?
A pak mu ji nabídnete.. Ale jak s ní naloží? Ublíží vám znova? Splní sliby? Nebo zničí všechno? Bude vás milovat víc nebo míň? A co vy, dáte mu pak další šanci, když to udělá znovu? Otázky.. a jejich tolik..
Ne.. Už teď víte, že mu další šanci dát nesmíte. Jen jednu.. Víc ne. I kdyby jste měla láskou, steskem či srdeční bolestí umřít! NE!! Nenecháte se přece tahat za noc! Nenecháte si od něj přece lámat srdce! Nenecháte si lámat hrdost! Druhá šance je jen jedna! Váš život, vaše láska.. to přece nesmí být jako film, jako divadlo!
Francois Duc de la Rochefoucauld kdysi řekl: „ Odpouštíme do té míry, do jaké milujeme!“ Ano, ale přece nemůžeme odpouštět neustále a vše.
Nenechte si ubližovat.. nenechte si více prohlubovat tu ránu..
Ta rána nikdy nezmizí.. může se zalepit slovy, krásnými chvilkami, polibky, ale rozjitřit každým prohřeškem. Jizva zůstane.. A prázdné místo v srdíčku a myšlenky na to, jak to bylo krásné, nebo mohlo být krásné, zůstanou také.

„Já ti odpustím pouze jednou! Víckrát ne! JESTLI ti dám druhou šanci, bude to poprvé a naposled. Je jen na tobě jak s ní naložíš! Pamatuj.. JEN JEDNOU!!!“ to říkám a vzkazuji já tomu, co mi ublížil.. však on ví!