Chybíš mi

Dlouho jsem nevěděla, že Tě miluji (nebo si to spíš nechtěla přiznat), ale když jsem to konečně zjistila, a byla si tím naprosto jistá, každou chvíli bez tebe jsem prožívala přímo muka..
Ty chvíle s tebou strávené bych nikdy za nic nevyměnila. Chvíle plné lásky, něžností, úsměvů, doteků a sem tam i drobných nesrovnalostí a větších hádek. Ale ani to mi nesebere lásku k tobě. Každou chvíli roste. Každým pohledem, dotekem, polibkem, slovem.. Dokonce i se zlostí:o) Co bych jen dala za to, kdybych teď mohla být s tebou.. Třeba obrovský dům plný cenných věcí..Jen abychom byli spolu aspoň na chvilku.. Vlastně bych si přála být s tebou neustále, každou chvíli, minutu, sekundu..
Když jsi smutný, rozveselit tě svým rošťáctvím; když jsi veselý, smát se s tebou; když máš svoji tulící náladu, mačkat tě ve svém drobném objetí. Chtěla bych se s tebou smát, smutnit, líbat tě, ale také zklidňovat, když jsi zlobivý kušík:o) Hádat se s tebou a …
…milovat.
Škoda, že teď nejsi se mnou. Tvou přítomnost a medvědí potulení citelně postrádám.
Když ale vidím pohledy těch tvých „kamarádek“, nejradši bych tě pořádně nakopla a i s nima!
Ne, nemůžeš se na mě zlobit. Vím, že jsem žárlivá, ale dokud žárlím, víš, že jsi pro mě ten nejdražší a nejcennější človíček na světě!
Prosím, neopouštěj mě nikdy.. Vím, že nejsem dokonalá, ale co dokonalého je? Děkuju ti, za tvou lásku, i když za tu by se asi děkovat nemělo. To ty jsi mě naučil milovat. Děkuju z dny s tebou strávené, lásku a trpělivost, kterou se mnou máš. Snad ještě bude moc a moc našich společných dnů.. A snad.. snad nám i vyjde naše společně naplánovaná budoucnost.
Ne, teď neřeknu „Miluji Tě“ (i když je to pravda), ale „chybíš mi, neopouštěj mě a měj mě stále rád“.