Sbohem

Byl bych radši, kdyby se mi nedostávalo slov. Pak bych si třeba i šel lehnout se snahou usnout… Víš dneska se ve mně něco „zlomilo“, radši bych dostal pěstí než tohle…
Věřím na zázraky, na kouzla, magii a dobrodružství. Věřím na pravou lásku a na to, že každý má na světě svou spřízněnou duši. A věřím i v lásku na první pohled. Taky věřím, že „něco“ je prostě dáno, snad osudem, nevím… a „něco“ si zase tvoříme samy. Občas mě napadá, že tohle není doba pro mě. A možná že sem jen malý naivní dítě…
„Budoucnost patří těm, kteří věří v krásu svých snů.“ …
I ty máš svoje sny, ale nikdy jsi mi o nich neřekla, co by sis přála. Snad jsi chtěla abych na to přišel sám, já nevím… Možná mě budeš nenávidět dřív než tohle dočteš, ale prosím, prosím tě zkus se „do mě vžít“ znáš mě dobře na to aby si to zvládla. Víš přišel jsem na dvě věci, že ty by jsi se mnou mohla být šťastná, ale já s tebou ne! Možná že za to můžu já, že jsem prostě takovej. Trápil bych se s tebou, možná sem sobec. Hlodá ve mně myšlenka, že si tohle čekala a to mě bolí. Ale Věřím, že se v tvém životě objeví tvoje spřízněná duše, chci tomu věřit…
Svoje definitivní s bohem ti dávám takhle, protože vím, že říct bych ti to nedokázal, možná sem i zbabělec… Zažili jsme spolu krásný chvíle a já jsem za ně vděčný, snad i ty. Prosím, vzpomínej na mě v dobrém, nebo vůbec. A ještě o jedno tě poprosím, odpusť mi ! ,,,