Vyznání

Dlouho jsem nenacházela jak ti říct, že chtěla bych tebe. Ano, a moc. Moc bych tě chtěla. Jenže můžu tě mít? Můžu těn někdy vlastnit? Ne. Dobře já vím že nemůžu nikdy nikoho vlastnit, ale tebe bych chtěla. Je to sobecké já vím, ale vždyť láska je sobecká. Je to sobectví dvou lidí a pokud dva nejsou, musí být sobecká zatím z jedné strany. Tak moc sobecká aby mohla říct "chci tě mít". Ptáš se co bych si vybrala? Jesttli život s tebou nebo jenom se sebou? Víš co bych ti řekla? Že jenom se sebou, protože ty už jsi se stal části mě. Pro mě už to není ty a já nebo on a ona. Pro mě jsme to jenom já a až příjdeš na to že já jsem jenom ty. Potom můžeme být jenom my. My jako jedno tělo. Neptej se mě o čem to tady povídám. Sama nevím. Možná v tom je to to krásné. Že u tebe si ničím nejsem jistá. Máš mě rád? Nenávidíš mě? Nevím. Snad to ale někdy zjistím.. doufám v to.. doufám že mi to jednou povíš. Jako já tobě teď říkám že tebe chci. Miluji tě? Není to silné slovo? Jak tě mohu milovat vždyť ani nevím jestli mě náhodou nezraníš. Nevím jestli mi nerozerveš srdce. Tak jak tě můžu milovat? Jak?? Celým srdcem. Jestli je to láska, poznám časem. Teda doufám že poznám časem. Vždyť čas všechno vyřeší.. se říká...