Podvod, zrada, smutek

Je noc a já stále nemůžu spát. Přemýšlím nad tím co vše se dnes stalo. Vlastně přemýšlím a vzpomínám co se všechno stalo za tu dobu co tě znám. Za tu dobu co mi nedáváš spát když na tebe stále myslím... vzpomínám. Jednou jsem tě potkala ano vzpomínám, bylo to jen jednou, ale já věděla, že bez tebe už by to nebyl ten život co předtím. Bez tebe už by to nebyl život. Chtěla jsem tě milovat. Chtěla jsem tě mít. Víc než jen mít. A víš co? Já tě měla. Teda... myslela jsem si že tě mám. Přitom ty jsis se mnou jenom hrál. Vůbec... teda možná trošku si mě měl rád. Jak jsi to mohl dopustit? Jak si mohl dopustit aby jsi mi tak ublížil? Jak jsi mi tak mohl lhát? Ale teď vzpomínám. Vzpomínám na ty krásné lži. Ty lži které mi nejdou z hlavy... ze srdce. Které bolí. Moc bolí. Ale nepřejdou a já to vím. Jenom tak nepřejdou. Chvíli pláču, protože po tolika dnech už nemohu vyplakat více slz. Vím, je to slabošské. Ale já jsem dívka.. Víš to? Jsem zranitelnější než si myslíš. Jsem křehká. A ty jsi toho zneužil. Teď se pokouším o hořký úsměv. Jak ty se asi máš. Skvěle? Myslím si že ano, protože tak slečna. Ta dívka která mi tě vzala. Té moc děkuji. Ona mi tě vzala dříve než jsem stačila více podlehnout tvému kouzlu. Teda pokud to více jde. Vzala mi tě dříve než jsem stačila říci sbohem. Dříve než jsi viděl mé slzy. Nechtěla jsem aby jsi je viděl. A teď se k nim přiznávám. Slabošské avšak jedinečné a poslední slzy. U mě už je nikdy neuvidíš. Ty ne! To přísahám!