Pár slov

Člověk si nedokáže vybrat, do koho se zamiluje. Každý si určujeme hranice, které prostě nesmíme ve vztahu s někým blízkým překročit. Málokdy však zůstane tahle hranice nepřekročená. Jenže než si člověk uvědomí, že došel až za ni, je pozdě. Ten druhý si ho všimne na svém území a rozhodne se dobýt území toho druhého. Jenže ti dva se minou. Když zjistí, že jsou na té straně hranice sami, nechají vzkaz, že tu byli,obrátí se a jdou zpátky. Dojdou zpět na své území, najdou vzkaz, tak jdou toho druhého navštívit. A takhle se míjejí a míjejí. Samozřejmě, jednou se střetnou, ale bude je to stát hodně ujitých kilometrů, hodně prošlapaných bot a taky hodně zklamání.
Proto vám radím, nechoďte stále za hranice, raději stůjte na nich a čekejte, až vám ten druhý přijde naproti.
Nesmíte zapomenout, že ta pravá láska je až na vrcholku hory. Šplhejte opatrně, čekejte na dobré počasí a budujte si tábory, do kterých se můžete vracet, kdyby vám nějaká část výstupu nevyšla a vy chtěli zkusit jinou cestu.
Nezapomeňte, že i když výstup nevyjde, máte spoustu přátel, u kterých můžete nabrat sílu na nové dobývání. Stejně časem zjistíte, že doopravdy nikam šplhat nemusíte, že pravou lásku snesl někdo za vás a teď vám ji nabízí ve svém srdci.
Těchto pár řádků vzniklo z rozhovoru s mou skvělou přítelkyní, která dokáže vidět v lidech i to dobré, která dokáže utěšit při těch nejtěžších výstupech. Za to jí obdivuji a chovám se k ní s úctou, která náleží tak vyjímečnému člověku, jako je ona.
Ať si každý má slova přebere. Jen doufám, že pro vás někdo snese pravou lásku a hlavně, že si to uvědomíte.
Když nepoznáte, že vás někdo miluje, nemůžete vědět, co je láska. Teprve až pochopíte, přijdete k němu (nebo k ní, samozřejmě) a řeknete: "Miluji tě." Protože někdo, kdo pro vás vyšplhal až na vrchol, si zaslouží být milován...
Váš dark_stuff