Zmatené myšlenky

Při pohledu na něj mi srdce hoří touhou. Ne, není to touha. Nebo snad ano?
Zkusím to ještě jednou.
Při pohledu na něj mi na mém dost zjizveném srdci vzplane malý plamínek lásky. Je to vášeň. Ano, vášeň. Nepatrná, ale je. To slovo, je to kouzelné slovo. Tolik to znamená!
Malý plamínek plápolá na mém srdci. Znamená však ještě něco jiného, než vášeň. Je to chtíč! Chtíč se s ním setkat. Spatřit ho na malý okamžik. Nebo dokonce s ním být? Je to sporné.
Je toho tolik, co na mém srdci hoří. A přesto to nedokáži vyjádřit. Mohla bych popsat stohy papírů a stejně bych neřekla vše. Nejde to. Je to moc složité. Cítím to uvnitř a uvnitř to také zůstane.
Touha? Snad. I touha tam tedy je. Ten plamínek touhy tam také hoří.
Ach ne, je to ale blbost!
Láska dokáže zatemnit mozek.
Nebo to není láska? Co to pak je? Kdo mi to prozradí?
Nikdo. Nikdo totiž nevidí do mého nitra. Jen já. Mé city jsou tak složité, že je nelze vyjádřit slovy. Snad činem ano. Ale to by zde musel být on. Kde je?
Není tady.
Ano, není zde. Nebude. Je to skutečnost, žádný sen.
Snažím se na něj nemyslet, ale nejde to.
Myslí také na mě?
Myslím, že ano.
Jak často?
Netuším. Ale myslí.
Láska je opětovaná. Platonická láska. Naplníme však své očekávání? Přesnější by bylo, zda-li budeme chtít. Vlastně, chceme. Je tu ale něco, přes co se nejde přenést.
Žárlivost!
Třetí osoba.
Čtvrtá osoba!
Je to těžké. Má nás tři v hrsti.
……
Ne! Už dost! To by stačilo. Je na čase přejít na jiné myšlenky, ano. To teď udělám.
Ale on je stále v mé hlavě.
Jiné myšlenky.
Stále v mé …
Jiné myšlenky…
Nejde to. Nejde.
A jemu to říci nemohu. Nemohu mu říci, že…
…mi na něm záleží. A víc, než jen to.
Dobře! Tak teď už dost.
Konec.