Nevím....

Mrzí mě to moc, ale musím lhát. Musím ti lhát o tom jak se cítím jak mi je. Musím se přetvařovat že mi nic nevadí a že jsem šťastná. Lžu! Nechci aby jsi si myslel že tě chci nějak omezovat nebo v něčem ti bránit, ale bolí to. Moc to bolí.. a ani nevím proč. Jsem asi naivni když jsem si myslela že to všechno kvůli mě přetaneš dělat. Když ještě jak jsme byli jenom kámoši jsem ti řekla jak mi ty věci vadí u jiných lidí, ale ani tehdy jsem neřekla že mi to vadí u tebe. Předtím jsem to tolerovala a nijak neřešila. Jak to mám teď neřešit?Vždyť tě miluju a jsem sobecká. Vadí mi to. Vadí mi že to děláš. Ty to víš... teda možná si mě neposlouchal nebo možná si to nepamatuješ co jsem ti říkala. To že mi to vadí. Možná to víš ale děláš to dál. Proč ti to nemůžu říct?? Proč? Protože tě na to moc miluju. Tak moc že ti prostě nemůžu říct že mi vadí něco co pro tebe je potěšení. Zítra ráno vstanu a budu dělat že se nic nestalo. Budu zase krásná a usměvavá... pro tebe:(