Co budu dál?

Sedím a přemýšlím co vlastně cítím. Bolest, samotu, stesk nebo radost a stěstí? Sama nevím co všechno cítím. Je toho moc. Ale přeci jenom dva pocity přehlušují ty ostatní. Je to láska a stesk. Láska k tobě a stesk po tobě. Vím, je to dětinské, ale nemůžu si pomoct. Zavřu oči a vidím tvojí tvář a oči se mi pomalu zalívají slzama a já to nechci měnit.
Viděli jsme se předvčerem, ale mě se to zdá jako věčnost. Byli jsme spolu ve tvém světě a já si užívala jak jsi šťastný. Oči ti zářili a já si s bolestí uvědomila, že ta záře není kvůli mně. Mohla bych si něco nalhávat, ale proč taky? Seděli jsme vedle sebe a já koukala na ten film a trnula strachy. Toto je tvůj adrenalinový svět a já se o tebe začala bát. Každý skok, každý sjezd může znamenat zranění. Krev mi tuhlá v žilách, když jsem viděla, s jakým nadšením se na to koukáš a chceš to vyzkoušet. A pak jsi mi dal ruku na tu mou a já si začala nalhávat, že jsi rád, že jsem vedle tebe. Nalhávala jsem si to a nalhávám si to pořád. Jestli mi to za to stojí? Ano, stojí mi to za to, protože to je naděje. Bude to hodně bolet, nedělám si iluze, že by to mohlo vydržet, trvalé štěstí není pro mě, ale chci si užít aspoň na chvíli tvou blízkost.
Víš, když jsem byla s tebou přes týden, tak jsme byli sami. Koukala jsem na tebe a tys byl na míle daleko. Tak daleko, že jsem mohla jenom uvažovat, kde se tvoje mysl toulá. Nezeptala jsem se, tak moc se bojím odpovědi. Už jednou jsem ti říkala, že se nebojím zeptat, ale bojím se co uslyším za odpověď. Tys nepochopil jak to myslím a asi ani nikdy nepochopíš. Todle je ta situace. V těchto chvílích bych se chtěla stulit do tvé náručí a být tak schovaná, před celým světem. Všichni mi říkají, že jsem starší než na kolik vypadám, ale to není pravda. Je to pud sebezáchovy, maska, kterou nasazuju, abych nebyla tak zranitelná, ale když jsem s tebou, tak tu masku odkládám a já jsem zase tou malou holkou, která touží někoho milovat. Toužím někoho milovat, moct Tebe milovat. Jestli mě budeš milovat, to je bonus, který příjmu s radostí.
Říkals, že se rozhoduju rozumem a ne srdcem. Je to pravda, ale jenom do určité míry. Kdybych se rozhodovala rozumem, tak jsem pořád jenom kamarádi. Kdybych se rozhodovala rozumem, tak ti neukážu jak moc mě bolely ty slova, cos říkal předtím když jsi říkal, že je konec. Neukázala bych ti, jak moc mi chybíš, když nejsi se mnou. Vynadals mi, že nebojuju pro to co chci. Bolelo to, protože se bojím, žes trefil do černého. Aspoň s náma. Je jednom jedna věc, kterou upřednostním před vlastním štěstím. Je to tvé štěstí. Jestli to znamená, od základů se změnit, tak to s radostí udělám. Jestli to znamená vyrvat si srdce z těla a dát ti ho, tak to s radostí udělám, protože moje srdce ti už stejně patří. Budu bojovat za Nás. Budu bojovat, byť to znamená, že pokud mě odmítneš, tak se roztříštím na milión kousíčků a nebude nikdo, kdo by mě složil zpátky..