Moje zahrádka.

Je tma a vše, co má spát, spí...

Jen já, tu tak nějak sedím, nechávám se štípat od komárů,

poslouchám jejich písklot to tenoučké bzzzzz...

Otevírám dveře, na zahrádku..

Která není obyčejnou zahradou,

kol dokola obehnána zdí , vysokým domem,

z jedné strany jídelnou a z druhé naším bytem a tema ostatníma maličkýma pokojíčkama,

ve kterých bydlí další nájemníci.

Moje zahrádka...ještě před 5 měsíci zarostlá byla bodláčím a čímsi připomínající

ptačí zob...

Ted, je tu malá skalka, na ní pár křemenů a můj 15 let starý modřín...bonsai.

Stále drží, i když těch zahrádek už vystřídal...

Naproti je druhá skalečka a v ní takové ty kytky, z babičiny zahrádky...

mečíky, aftikány, macešky, jiřinky vše to krásně kvete a mě připomíná,

že i tady může být moje zahrádka štastná...

Taky tu máme stolek malý dřevěný a židle...to pro návštěvu, kdyby náhodou přišla...

Na čtyřech zdech, kol dokola až nahoru, tam, kde končí dům a začíná střecha,

všude se plazí psí víno...

ted k podzimu začíná už červenat...špičky listů mění se pomalu ze zelenkavý barvy na ohnivou,

už se těším, až to celé zahoří....

Otáčím pohledem nahoru, v prstech cigeretu, která pomalu dohořívá,

mé oči se upínají k obloze, tedy spíše k noční užasné černé obloze, plné hvězd....

Škrtnu sirkou a na stolku,do malé misky položím svíčku...už krásně plápolá..

sedám si na schůdky, které vedou na zahrádku...za 5 měsíců, co jsem tady se to tu dost změnilo, je to krásná zahrádka...

plna květin, křemenů a z lesů nádherných starých kořenů...

Už mi nebude smutno...mám tu vše, co jsem potřebovala, kousek z lesa, kousek z luk

a svůj koutek, kam si mohu zalézt a jen tak zavřít oči...

Jsem doma...