Den za dnem...

Když noc se rozpadá na malé kousíčky prachu a já zjišťuji že začíná nový den, stále nespím. Sleduji jak Slunce vyléza zpoza domů, jak začíná tisíce nových příběhů a emocí. Já se ale soustředím pouze na jeden dům na jeden příběh a jedny emoce. Na tvé. Budu tam někdy patřit i já? Bude vše co je tvoje taky někdy moje? Doufám že ano.. ale zatím mi nic jiného nezbývá než se dívat, jak vychází Slunce a čekat, než se začnou projevovat nové siluety emocí, příběhů tvého života.