Otevřená zlomenina srdečního svalu

V hlavě mi víří stovky otázek...stejně jako včera a stejně jako v mnoha dnech předtím. Ten pocit, že umírám, je tu pořád. Ale proč a pro koho?
Jistě, mohu se usmívat a předstírat, ale má to smysl? Jen ať se ostatní cítí dobře, i když já jsem uvnitř absolutně prázdná...necítím nic a vím, že už se to nezmění. Moje duše je mrtvá, protože ty jsi pryč. Využil jsi mě a opustil.
Jaké to je toužit po lásce, které se zároveň bojíš natolik, že od sebe odeženeš každého, kdo ti ji může a chce dát? Jaké to je probouzet se každý den vedle někoho jiného? Jaké to je cítit se nemilovaný? Jaké to je uvědomit si, že nikdy nejsi šťastný?
Víš...TY, jsi největší omyl mého života, ale udělala bych to zas..