noc

Mam za sebou dlouhou probdělou noc a v ní se mi odehrály všechny přiběhy s láskou,na kterou ted čekám a která asi už láskou není.Jsme spolu,potkáváme se ve dveřích našeho bytu,který jsme si s takovou něhou vybudovali,ale něco už tu není. Něco mezi nás vstoupilo a za tím chodívá ta má láska čím dál častěji.vracívala se vždy po pulnoci, dnes nepřišla vůbec.A tak tu sedím ,hledím do noci a přemýšlím,jestli lze lásku vrátit nebo ji zastavit, když chce odejít.Rad bych ji zastavil pohledil po vlasech a řekl že to vše byl jen jeden zlý sen, ale ona se tomu vyhýbá.Malo tak málo asi stačí,aby se dva lidé přestali mít rádi a přece ve mne ta láska je pořád, a asi se utěšuji tím, že až prijde,vezme mne za ruku a řekne,že je jí tu nejlépe.Marně vzpomínám, co se mohlo stát, něco tady ale musí být, třeba o tom nevím, třeba jsem jí ublížil nějak a ona odchází.Jak jednoduché slovo, odchází...ale co se v něm skrývá - všechny krásné chvíle, společné večery,společný smích,první krůčky našich dětí,jejich první lásky......a tohle všechno že by mělo skončit? Tomu stále nemohu uvěřit a ačkoli to bude asi pravda, nepřipouštím si jí už k tak dost bolavému srdci a držím se naděje,malé sice, ale naděje.Po noci přijde svítání a ač tato dlouhá noc ještě nekončí myslím že něco právě v ní ted skončilo.Tak divně, nečekaně......svítání to už asi nezmění.