Láska, aneb jak přijít o rozum. Snadno a rychle!

„Nevěřím, nevěřím že láska je jen pouhý klam. Láska je. Vím to, vím, Vždyť na ni právě teď umírám.“ -Paulus Silentarius

O lásce bylo napsáno tolik knih a vyřčeno tolik slov, ale co to vlastně je? To nedokáže říct nikdo. Ani ten, co to ví. A ví jenom ten, kdo to doopravdy prožil… K lásce můžeme přistupovat různě, ale nakonec se před ní nikdo neubrání. Záleží jenom na nás, jak ji přijmeme. Kdo je na tom líp? Ten kdo jí uvítá s otevřenou náručí, nebo ten, kdo s ní do krve bojuje?


Láska je nádherný dar vidět člověka takového, jaký není.


Ti kdo neví, co všechno láska dokáže, jí hledají. Ti, kdo poznali její sílu, se jí často vyhýbají. Ale láska si najde každého. Dřív nebo později. Nikdo se před ní nedokáže schovat. Myslím, že láska není špatná. Láska jako taková nám neublíží. Ubližuje to poznání, že nemilujeme osobu jako takovou, ale pouze její ideál. Ideál nás miluje víc než my jeho. Ideál je takový, jaký chceme, aby daná osoba byla. A jednoho dne se probudíme a vidíme, že všechno je úplně jinak. Cítíme nenávist a vztek nás paralyzuje. Jsme naštvaní na onu osobu, ale ve finále se ukáže, že jsme nejvíc naštvaní sami na sebe. V takových chvílích zapomínáme, že neznamená, že když nás osoba nemiluje tak jak bychom chtěli, že nás nemiluje, jak nejlépe umí.


„Jestliže někdo v životě poznal i sto žen, vůbec nemusel poznat lásku“ – Karel Čapek.


Říká se, že kdo nikdy netrpěl pro lásku, nikdy nemiloval. Asi na tom něco bude. Vždyť je pravda, že nejkrásnější příběhy, písničky a básně o lásce vznikají po rozchodu nebo jakémkoliv zklamání v lásce.