Dívá se na ni, a ona vypráví ten příběh...

Pokus o výhru sama nad sebou. Možná pokus vyhrát nad svými prohrami, když se zamyslím nad pocitem opravdové zamilovanosti a neopětováním tohoto citu. Ženu je snadné okouzlit, zvlášť když někdo umí tak pěkně notovat do ouška, jako to dělají třeba muzikanti.
Ženy občas potřebují trochu té romantiky v jakékoliv formě. Pokud to někdo zvládne přímo mistrně…kdo ví, kolik ze své kontroly ztratil by kdo jiný. Já jí tehdy ztratila hodně. Přála jsem si, aby mi ta píseň zněla stále, aby se odrážela v jeho očích a slovech, protože tam cosi o nádherné lásce znělo.
A tak jsme se jednou potkali, jedné filipojakubské noci, my dva a přece každý sám, každý ponořený do svých myšlenek.
A tak se té noci sešla i naše touha nejen z očí číst, nejen ze rtů poslouchat a nejen ...kdo ví.
Lidi se někdy potkávají pro úplný kraviny. Třeba na zastávce, schovají se pod jeden deštník, a kdo by byl řekl, že se z náhodného rozhovoru pod deštníkem, stane láska na celý život, přátelství, nebo světový sex...
Z toho se třeba mohou potkat dva lidé, z nichž jeden tomu druhému ten deštník v nepříznivém počasí nabídne, ale ten druhý se pod něj neschová. Možná proto, že deštník se zdá příliš malý, možná proto, že nebyl dost líbivý, kdo ví, proč se někdo rozhodne raději zmoknout, a přece vážit s druhou osobou stejnou cestu.
Dívá se na ni, a ona vypráví ten příběh.
Děj, který nechtěl tak hrát, děj, který nenašel místo v jeho mysli, ani v jeho srdci a nenašel ho ani v jeho životě. Stál tam, a s neznámým sentimentem poprvé cítil, že dělá něco nečekaného, zvráceného, ale určitým způsobem pravdivého. Nebyl si jistý, jestli to prohlédla, byl si však jistý, že hra započala svůj děj…

Poznal jsi tam ženu s iluzemi, a chlapa, kterej, když už je to tak naservírované, tak do toho teda jde, a ono to nějak dopadne, hlavně ne nějaké sliby a společné deštníky.......?

Tak nějak to tenkrát bylo.