Sladká nevědomost versus krutá realita

Ahoj Davide:), viš, žes mi od posledního setkání dost chyběl? Pokaždé, když tě zahlédnu, se ve mně něco rozzáří. Musím se usmát. Ale v ten samý okamžik se druhá polovina mého já začne trápit. Tohle jsem si přece už prožila.
Já něco cítím, nastavuji své srdíčko na dlani. Jenže ze srdce zbydou jen a jen střepy, velká jizva na duši a z citů slaná chuť tekoucích slz.
Zase sem to byla já, kdo do toho šel naplno... k mé smůle jsem byla zase sama. Jediné, co mě může omluvit, je, že když ne naplno, tak radši vůbec. Být opatrnější by se možná vyplatilo, ale to já prostě neumím. Smůla, co?!
Přestože to asi bude bolet, chtěla bych mít úplně jasno. Protože, když už nic jiného, alespoň tohle si od tebe zasloužím.
Nevědomost je sice někdy sladká, ale v tomhle případě dám přednost realitě - snila jsem už moc dlouho. Strašně dlouho, na jednu v hloubi duše pořád malou a naivní holku, která ještě hledá svoje místečko na zemi.
Vim, že bych ti tohle všechno měla říct z očí do očí. Já bych to dokonce i chtěla. Ale ty mi to nedovolíš. Když jsem naposledy chtěla... zvedls ruku a pohladil mě po vlasech. Možná se mi budeš smát, ale s tímhle pocitem, od té doby, usínám. Pořád ještě cítím tvou dlaň v mých vlasech. Tenkrát jsem jen zavřela oči a utekla. Neměla jsem sílu říct cokoliv, natož něco z tohodle dopisu.
Ještě bys měl vědět, že jsem smazala tvoje číslo. Nebudu v takovém pokušení pořád ti psát(i když bez odezvy). Kdybys někdy v budoucnu chtěl, abych ho měla - můžeš mi ho dát sám.

Budeš mít spoustu času o tom, co ti píšu, přemýšlet a rozhodnout se, jak reagovat. Jen to, prosím, neignoruj. Řekni mi, co uznáš za vhodný, ale řekni mi něco... Já se s tím, dřív nebo později(spíš později:), nějak vyrovnám.

Ať mi řekneš cokoli, chtěla bych ti dát tenhle náramek. Jednou, když sem na tebe myslela:), mě "přepadla" tvořivá nálada a udělala sem ti ho. Jestli se ti líbí, nos ho, budu ráda. Já ho měla několik dní jako amulet, který mi tě neustále připomínal. Teď je tvůj. Možná si taky vzpomeneš...

Prosím pánskou část čtenařů, jestli by mi mohli napsat, jak by reagovali na takovýhle dopis od holky, kterou znají cca půl roku... děkuju moc.