Už zase neodjížděj

Spěcháme deštivým ránem na autobus, který nám odveze kouzlo předešlých dní.
Chléb zůstane v mém batůžku, když loučím se s vlhkými ústy a dotýkám dotýkám se něžných řas. S emocemi bojuji pokaždé, když během okamžiku Tvá bytost se v siluetu promění, v siluetu, jenž myšlenkách mi zůstane.
Odemykám, vše voní přítomností Tvou, kdepak se se mi schováváš?
Balíček karet a sklenku od vína brzy oprášíš, vím že se vrátíš, a proto je život tak krásný.