uplynulo 16 let

Uplynulo dlouhých 16 let, kdy se mi vytratila ze života laska a svet, který uměla vytvořit jen ona.Hledal jsem po celou tu dobu lasku, která by dokázala rozjasnit plamínek z ohýnku té minulé, ale dnes musím říci, že se mi to nepodařilo. Nejsem sice sám, ale ta láska, ta jedinečná na kterou se vzpomíná..ta to není. Je to jen soužití dvou lidí, kteří vedle sebe jsou, žijí, pracují..ale to co delá lasku laskou to není. Je to zvyk,setrvačnost a asi i unava tím hledáním, že člověk pak rezignuje a je tak rad za to, co je.Ale mnoho v tom schází...a tak se clověk vrací v myslenkách a vzpomínkách, sní si ten svůj sen, který se, jak už dnes vím, už nesplní a a nezopakuje.
Den po dni plyne a ukládá se jak kamínek na dno potůčku, zvaného život a ten ho omílá a obrušuje až se oblázek stává menším a menším. Ale já vím, že tam, na nejhlubším místě jsou uloženy ty oblázky před 16 lety a ty jsou trvalé, protože klid hladiny v tech místech je nemohl obrousit.
Dnes už vím, že opravdovou lasku lze potkat jen jednou a jak se zpívá v jedné písničce...laska se totiž nevrací....
Ale stejně jsem rád a vdečen Osudu, že mi dal takovou lasku poznat a prožít, byly to roky naplněné štestíma radostí.
Přeji Vám vsem, aby Vaše láska byla tou, která umí vytvořit ty nejkrásnější a nejpevnější oblázky ...