nic není nastálo...

už to je dlouho co jsi mi řekl zbohem a já pochopila, že to není legrace...tehdy mě to hodně vzalo a doufala jsem, že na tebe brzo zapomenu...Možná by se mi to povedlo,jenže někdo chtěl at na tebe nikdy nezapomenu a proto asi jsem tě včera potkala...i přesto jak si mi tenkrát ublížil, když si mě nechal kvůli jiné,i přesto jsem pochopila, že na tebe nezapomenu nikdy.Celý ten rok jsem sama sobě tvrdila, že už na tebe nemyslím, ale byla to lež.Teď to vím, ale k čemu mi to je?Tebe už nikdy mít nebudu,tak proč?Proč jsem tě musela znovu potkat?vím, že si tohle nikdy nepřečteš, ale musela jsem to napsat, abych si to později nevyčítala...