Láska...ta první

Jestli jste už zažili první lásku, tak snad pochopíte mý pocity.. Nikdy jsem nechápala, proč mnozí lidé kladou takový důraz na slovíčko první. První láska, polibek, milování... Všechno toto má svůj zvláštní význam v životě každýho člověka. Nedokážu vysvětlit proč. Snad proto, že je to něco nového, něco, co bylo dosud neznámé a tajemné...Přijde vám do života člověk, který byl doposud někým úplně cizím a změní vám jej od základů.
Moje první láska přišla nečekaně. V době kdy jsem na ni neměla ani čas a myšlenky. O to to bylo hezčí. Měla jsem štěstí, že jsem potkala skvělýho kluka, kterej mě měl opravdu snad rád... Jenže člověk, je tvor omylný a dělá věci, které se příčí normálnímu lidskému chápání. Nikdy nepochopím, jak jsem se mohla chovat tak, jak jsem se tehdy chovala. Vyčítám si to, ale jak jsem se již několikrát přesvědčila, čas vrátit nelze, ať si to přejete sebevíc.. Sice byl on, kdo náš vztah ukončil, ale upřímně, ani se mu nedivím..
Je to už něco přes půl roku.Jsem teď s někým jiným, taky mocinky skvělým človíčkem. Teď už stejnou chybu neudělám. Ta bolest, kterou jsem si prošla mě změnila.. Teď se chovám jinak...jako zamilovaná holka, která se nebojí dát na jevo svý city..a snaží se dát do vztahu všechno. Jsem s ním šťastná, ale..zároveň mnohdy pociťuji, že mi NĚCO chybí...nedokážu to popsat....je to zvláštní.. Ale, je to spíš než něco, NĚKDO..Někdo, kdo mi asi bude už chybět vždycky...