Sen o neznámém

Sen o neznámém
Zavírám své oči a tiše prosím, abych se ocitla v tom stavu bdění a spánku, kde nevím co se stane. Pomaličku odcházím a už nevnímám svět kolem sebe, přesně vím co chci, aby se mi promítalo ve snu. Cítím jeho vůni, cítím tu nebezpečnou přítomnost kolem sebe. Holé pláně, opuštěná stavení, pochmurné počasí. Vítr si mi pohrává s vlasy, jen tak nechá mé blonďaté pramínky vlásků, tančit ve studeném větru.
Tvář je němá, jak jeho tak má, jediné co cítím je srdce. Bije tak moc, nemám tu být, tělo chce pryč. Pryč z nebezpečí, ale nohy mám jako přimrzlé k zemi. Nevím proč tu jsem, asi čekám na mého neznámého. Moje zvídavost je silnější než pocit, že by se mi něco mohlo stát. Čekání na nic je to nejhorší. Chladná ruka mě zamrazila na zádech. Šok. Elektrická rána pro tělo je jeho studená ruka na mně.
Nemusí mluvit vím co říká, vím to moc přesně. Hrubým pohybem si mé vylekané zmrzlé tělo otočí čelem k sobě a přitáhne. Zavádím nohou o jeho dlouhý černý kabát. Ty oči, to je prokletí, nic horšího neexistuje. Vystouplé lícní kosti a nafialovělé rty zimou. Modrošedivé zmrzlé oči mě prohlížejí tak důkladně a pečlivě, neunikne mu nic. Sebemenší pohyb proti jeho vůli, může znamenat roky trestů. Ani jeden nepromluvil, neřekl ani slůvko. Mluvíme pohledy. Když to nejmíň čekám narazí své nafialovělé rty zimou na ty mé. Nic kolem sebe nemám, jsem zasněná ve snu. Uvězněná v sobě. Krvácí mi každý orgán v těle. Každou vteřinu co mám u sebe jeho přítomnost, umírám v zapomnění. Všechno chladne, ale chtíč nás pohltil. Dychtivě se tisknu víc a víc. Je drsný a hrubý pod jeho bolestivým dotekem, se mi vytvářejí podlitiny.
Zabíjí mě a mě se to tak líbí. Tělem projde leknutí. Probudím se. Vybavuji si svůj sen, po tváři mi teče chladná slza a v ruce křečovitě držím deku. Pohltí mě úleva, že to byl jen sen, ale dobře vím, že si takovou skutečnost moc přeji. Mít svého neznámého, toužit po někom kdo neexistuje, přesto po něm dychtíme. Vylezu z postele, našlapuji na chladnou zem bosou nohou, mám pocit, že se mi hlava roztříští na tisíce střepů, ale i tak se odhodlám vylézt z pokoje. Chytám kliku, otevřu dveře od mého pokoje a pohltí mě tentokrát další šok. Na věšáku visí černý dlouhý kabát neznámého. .