Kouzlo jedné letní noci

Kouzlo jedné letní noci

Padla noc. Padla světla a den. Začíná ta druhá část dne, ta temná. Našlapuji na suchou zem, která odpočívá od horkého letního slunce. Pomalu a jistě pocítím jinou půdu pod nohami. Jsem tu. Z rukou pouštím ručník do udupané trávy. Vánek mi lehce odhrnul blonďaté konce vlasů z bronzových opálených ramen. Sluncem vysušené vlásky se ve světle měsíce třpytí jako nitky zlata. Svižným pohybem přetáhnu tílko přes hlavu. Kudrlinky zakrývají vše co je potřebné. Stejně tak k zemi padá i sukně. Rychlým krokem se ocitnou před rovnou hladinou vody. Je až škoda, porušit tak klidnou bezchybnou vodu. Nemám proč čekat. Skrčím kolena a odrazím se od betonového lemu koupaliště. Vrhám se po hlavě do klidné vody, bez jakýchkoliv zábran. Cítím jemný chlad a vyhřátí od slunce, bublinky, obklopují mé šokované tělo. Srdce mi buší jako o závod, lehký adrenalin v žilách mi způsobuje tolik věcí. Cítím svobodu a čistotu, denní stereotyp je pryč, mám dávno spát a místo toho jsem ponořená uprostřed noci ve vodě. První nádech po skoku do vody je tak naplňující. Rty jsou zkroucené do úsměvu, rukou automaticky odhrnuji přebytečné kapičky vody z očí. Problémy jsou pryč, všechno se zastavilo. Můžu si představit jakékoliv století jsem svobodně volná. Hvězdy zdobí letní oblohu, letní větřík přináší tak úžasnou vůni letní lásky a pokušení. Nejsem snad v ráji? Sama uprostřed letní noci, plná nových očekávání. Vybavuje se mi tolik vzpomínek, tak moc. Letní lásky, strach z bojovek, pocity nenahraditelného štěstí, válení se v seně, přehoupávání do jiné doby. Sladká závislost na svobodě, je vzduch v mých plicích. Několikrát se ponořím pod hladinu a nechávám tělo čerpat energii. Odcházím a nechávám si tu moře tajných myšlenek ke kterému mám přístup jen já. Opět jen já, ohnivé léto a divoký oceán tužeb.