..stale hoří...

...¨všechno přebolí, jak se zpívá v jedné písničce, ale je dobré vědet, že to nebude hned.Jestli je tu ten plamínek naděje,pak máte pocit, že je s vami jen ve dne.Noc přináší sice tichou nežnou tmu,ale o to hůř se vám v ní existuje.Stále totiž víte, co krásného,tajuplného a kouzelného jste dokázali v té vaší tmě objevovat,když jste byli dva. Já vím, podvědomně se brání člověk tomu vzpomínání,ale prostě ono to nějak nejde.A tak ležíte, hledíte na okna v okolí, díváte se na barvu stropu, vnímáte ty barvy, které hřejí a které jste vybírali spolu a jste zase tam, odkud jste se tak pracně dostával celý den. Vsechno je zas o tom ýe to vaše srdíčko nemůže zapomenout....a ruku na srdce.... na tech dlouhých let se nezapomíná tak snadno, možná vas napadne,ono to asi ani nejde a možná máte pravdu. Předpokládejte, že v tom světe který vás ted nemá (aspon se vam to zda) rád, najdete opět něčí jiskřičku a budete chtít za ní jít. Ale bude opatrnější,budete uzavřený a vždy budete hledat podobu či jen letmé gesto,které vám připomene to, čím tak ted bolíte.Říkáte si paradox? Nu on ten život je jeden veliký paradox.Hledíte na hvězdy a pod víčka se vám vkrádá sen,sen který vás vezme kamkoli by jste chtěli a přitom to nejde splnit. Možná, až se zítra probudíte, budete moudřejší,ale to něco zustane navždy ve vás. Spěte sladce a at ráno je růžové...