Prostor a láska

Prostor a láska

   Prostor je vesmír. Láska je společné bytí, společná činnost, společný vesmír. Milující se pár sdílí společný byt, kabinu auta, krajinu, lavičku, zavazadla.    Lidé si pak vzájemně půjčují časti těl, spojují svoje dlaně,                                               proplétají si spolu svoje těla.
     Vnikání a přijímání.
    Jakási touha být jedním tělem ... pak už by ale touha skončila.                                               Možná by to bylo něco nového a krásného. Něco jako splynutí při tanci.
         Takové splynutí, že už není po čem toužit.
                  Miluji ženu a znám to.
                     Pořád jí však mám málo.
                       Chtěl bych vklouznout do její krásné kůže jako ruka do maňáska.
                          Projít se na jejich krásných nohách.

   Přiložím své čelo na to její ... a dál už se nedostanu.
      Vím, že je tam ráj - její krásná vnitřní říše.
          Vím, co je za jejíma krásnýma očima.
             Uvnitř bych se jenom díval a poslouchal.
                Nedotýkal se, neuklízel, nedupal.
                   Ale možná bych nábožně pohladil její čelo zevnitř.
                      Možná bych v tom jejím vnitřním vesmíru zasadil semínko,
                          zasadil strom, les, prales, celé město. Nádhera!

             Držíme se za ruce, čelo na čele.
      Dvě navzájem spojené kosmické rakety, společný start, společný let,
                                                                                             společný skafandr.