Snad příště

Za okny stále, panuje zima a já zde stojím hodiny se slzami v očích. Promrzlý a mokrý s myšlenkou, že jednou rozsvítíš.
Každý den ve stejný čas na stejném místě, odcházím s pocitem, že určitě příště. Proč nechceš se ke mě znát?
Proč nechceš nám šanci dát?
Snad jednou poznáš, co jsi ve mě měla a že jedna hloupá chyba, zničila vše, co jsi od někoho, jen slyšela.
Nejsem princ, co na bílém koni jezdí, ale milovat umím a svou lásku ti chci opět dát. Cítit tě v náručí a tvé doteky dostávat. Jsem jak slepec, co nemá bílou hůl, která ho chrání před nárazy.
Tak zde budu stát, aby si věděla, že jsem jen tvůj a tebe, navždy v srdci mám.