Dech

Už nemám svého prince, nechal mne příliš dlouho samotnou, příliš dlouho nepřivoněl k mým vlasům a příliš dlouho se mi nedíval do očí, nechal mne tak dlouho bez zašeptání těch několika něžných slov. Prosila jsem ho, že potřebuji jeho dech, abych mohla dále žít a naše láska aby mohla kvést. Vždy jsme četli mezi řádky a jeden druhému tak rozuměli, beze slov jsme věděli, co jeden od druhého očekáváme.
Přišly mraky, bouřky, těžké chvíle, vše jsme společně překonali, a já jsem vždy uvěřila... Je neuvěřitelné, co všechno se do vašeho srdce vejde, vesmír lásky, touhy, štěstí, ale i tak moc bolesti a smutku. Srdce je nekonečná hlubina. Když se vám přihodí, že opustíte svou lásku, kterou tak celým srdcem milujete, máte pocit, že se nic horšího snad nemůže stát. Musela jsem to udělat, ty probděné noci kdy se díváte do černočerné tmy a snažíte se o uspořádání myšlenek a všech tužeb a doufáte, že vám vaše láska pomůže k tomu, aby jste nabrali druhý dech. Místo toho se dozvíte něco, co by vás ani v tom zlém snu nenapadlo. Dýchám tak těžko, ale snažím se zvednout se a jít dál... Miluji z celého srdce a vzpomínám jen na dobré časy, žiji tím krásným.
Četla jsem, že jedině dárce může být obdarovaným a tak to chodí nejen v lásce, ale i v životě. Osud nás nezahrnuje jen šťastnými okamžiky, ale i bolestí a smutkem a to proto, abychom si štěstí o to více vážili. Štěstí se nedá vyčarovat, napsat či vynutit. Být šťastnými vlastními silami nás stojí příliš velké úsilí, a proto je tu láska, přátelství - s pomocí druhého se nám lépe dýchá a životem snadněji proplouváme.
Dokážeme-li naslouchat své intuici a důvěřovat jí, povede nás. Ukáže nám krůček za krůčkem, co je třeba udělat a co je třeba vědět v každém okamžiku života. Stačí ji jen nechat.

"Až víra Tvá zhasne, jsem tady pro Tebe. Až nebudeš vědět kudy kam, poraď se se Mnou. Až nebudeš chtít nic, povím a dám Ti vše," - vždy jsme se touto myšlenkou snažili řídit.. škoda jedné velké lásky..