Je jenom jeden blažený styk, a to nemanželský. Nemanželské vztahy nemají být jen partnerstvím napodobujícím manželství, jsou to všechny manželské „činy“ zbavené nálepky „manželské“, činy dokonale utajené před zrakem přívlastků – pocity, jaké při těchto činech osamocení manželé mají, pokud by mohly být zbaveny pohledu druhého z manželů nebo všechny druhy biologického hemžení těla, jaké se jen v průběhu manželství kdy děje či může dít a které blažený manžel může vždy zažít i bez napětí přítomnosti zlého pohledu kultury a dotěrného učitele.
Není důvodu k omezování slasti – co je nevědomé, ještě hned není neexistující. Nevyužít příležitosti smilnit je stejně bláhové jako neuzavřít mír a neustále místo toho prodlužovat válku… a to jen z hloupého strachu, že mírová smlouva, tj. rozdíl mezi stavem války a stavem míru, brzy sejde z mysli. Polovina dvojice bude s nekonečným mírem postupně zapomenuta, neuzavírejme tedy mír – argumentace šílenců, používaná ovšem vždy bodře rozumnými milovníky manželství!