Škatulky

Škatulky

Škatulky.Všude kolem,kam se podívám,samé škatulky.Řadíme věci,zvířata,lidi,
vše hezky srovnané ve škatulkách.Máme alespoň přehled,hle tu kamarád,šup s ním do škatulky.Přítel?Taky má svou.A co milenec? Má větší,lepší škatulku?
Nejde o to v jaké jsme škatulce,ale o to co cítíme.Zemře kamarád,co by,vždyť pro tuhle škatulku se nepláče,těch jsou spousty.Zradí milenec,hroutí se svět,
všechny ostatní škatulky jsou pro nás zbytečné.
Není to spíš o tom,kolik citu a pochopení pro druhého je v nás?Mohu usedavě plakat pro kamaráda,kterého vídám občas,mohu se vysmát milence,
která mne opustí.Možná proto,že kamarád nic nesliboval,byl se mnou jen tak,prostě mu bylo se mnou dobře.Milenka když zradí,tak ví,že to udělá,ví že ublíží a přesto to udělá.Tak kdo má víc citu a kde je pravda,svatá pravda?
A tak,buď dnes kamarádem,zítra přítelem,či za rok milenkou,pořád měj v sobě upřímnost a cit.Nebudeš se muset potom bát a stavět život na škatulkách.
Proč se bojíme projevit své city,dát svou lásku?Že nebude opětována,že nás bude využívat,že nás zradí?Pak ani my nejsme jiní,dáváme pouze se zárukou vrácení.I my jsme tedy chladní a vypočítaví,jako ti co nás zradí,jediný rozdíl je,že si to neuvědomujeme,nebo hůř,nechceme si to připustit.Je smutné,pokud
dáváme a nám není dopřáno té radosti dostávat.Postupně dáváme méně a méně,až není co dát.Říká se,že s věkem přichází moudrost.Spíše máme obavu dávat z toho mála,co v nás zbylo.Co je tedy lepší?Riskovat a dávat bez naděje
v návratnost,nebo šetřit svými city a dávat lidi do škatulek?Tak kde je pravda,svatá pravda?
Odpověz si sám.

Já zas riskuji,
poslední cit dám,
ať teď žiji,
pak zůstanu sám.