Pro Tebe

(Jen pro TEBE)

„…Tak zase mám jednu ze svých nálad… naštvaná, smutná, zoufalá..?? možná tak by se to dalo nazvat…
Nechci psát smutný úvahy, ale nejde to; když vyjádřím svůj smutek v úvahách možná mě to i trochu na čas vyléčí. Baví mě to psát, baví mě přemýšlet…. skoro nad vším.. co se týká života, přátel, lásky, rodiny, přírody… a ještě by se určitě něco našlo…

Ale dneska chci psát jen o jednom člověkovi. Člověkovi na kterém mi záleží, který toho pro mě spoustu udělal, kterého si vážím a to z celého srdce.“

… Neznáme se příliš dlouho, vlastně teď někdy po Vánocích to bude asi tak rok… neměli jsme k sobě nějak blízko a ani bych opravdu nikdy v životě neřekla, že se takhle sblížíme, ale teď jsem za to nesmírně vděčná… Vděčná osudu, který nás k „sobě“ přivedl. ..
Přiznám se však, že když sem ho viděla poprvé tak sem si říkala, co to je zač.. připadal mi jako kluk kterej si o sobě myslí, že dobyde svět, jako namachrovanej kluk co si až moc věří,
jako „vandal“ a jako kluk, kterej neví co je to práce. Ale první pohled opravdu až moc klame..
Postupem času sem se o něm dozvěděla něco víc, než jsem vyčetla z prvního pohledu. Začal mi připadat jako docela fajn. Ani nevím jak sme se začali bavit. Ale určitě se snažil se mnou navázat kontakt víc on než já… ne že bych se s nim bavit nechtěla to naopak, ale co si budem povídat, k lidem který neznám a kor ke klukům se chovám tak trochu s odstupem a stydim se .. takže sem opravdu neměla odvahu navázat jakoukoli konverzaci sama.. a navíc jsem ještě pořád nevěděla co mu všechno můžu říct, co ho zajímá, jestli ho svejma řečma nebudu nudit a jeslti se mu dá věřit…tohle všechno chce čas…
A jak pomalu ubíhaly, hodiny, dny a měsíce, začala jsem chápat, že tenhle kluk je úplně jinej, než jsem si o něm myslela na začátku. Můj pohled na něj se naprosto obrátil. Byl ke mně hodnej, někdy až moc, víc než jsem si zasloužila, pro spoustu lidí by udělal opravdu cokoli, a hlavně jsem mu začala věřit.
O prázdninách sem pak jezdil a já zas občas na Vlkavu a začali takový ty provokovací „akce“ :D. Bylo to ale fajn, nebyla nikdy nuda a vždycky jsme měli o čem kecat.
Ke konci prázdnin jsme byli už opravdu dost dobrý kamarádi (teda já si to aspoň myslim) a už sem mu plně důvěřovala, svěřovala se mu téměř se vším a byla jsem s ním hrozně ráda. . .
Jezdil za mnou pomalu obden na kole, aby jsme mohli jít ven a pokecat… ale už dávno mi bylo jasný, že tomuhle klukovi se líbím, a začal mě mít nejspíš rád… nedalo se to přehlídnout… Hrozně dlouho sem přemýšlela nad tím co bude dál… co mám dělat, jak se mám chovat a jestli bych to neměla s ním zkusit… O víkendu sem jela na dovolenou a tam jsem na to pořád myslela, psali jsme si smsky a mě svědomí říkalo, ať to s ním zkusím, vždyť sem s nim byla ráda a opravdu si s nim rozuměla… … a tak sem mu to taky řekla, a začali jsme spolu chodit… udělal pro mě co mi viděl na očích…ale po pár dnech sem si začala uvědomovat jestli to bylo to správný rozhodnutí co sem udělala…. bylo mi s ním dobře, to ano, ale něco mi tam nesedlo.. byl to asi intimní vztah.. nezdálo se mi to to pravý.. pořád mě nutilo o tom přemýšlet až to došlo tak daleko, že sem mu musela napsat, že bylo lepší, když jsme byli asi kamarádi… nechtěla jsem mu ublížit..jemu bych nechtěla nikdy ublížit!!!ale udělala jsem to a sem si toho vědoma.. mrzelo mě to, ale už sem to udělala a nic víc kromě omluv jsem udělat nemohla…
Byly mezitím i jiné problémy a nesrovnalosti jako byl můj bývalý kluk…vlastně všechno bylo hrozně zamotaný…
Když moje rozhodnutí padlo podruhé a definitivně, jakoby naše přátelství ztroskotalo..jako nějaká loď, která je uprostřed své plavby a narazí na skálu a potopí se….
…Mockrát sem kvůli tomu brečela, bylo mi to líto a vyčítala si co sem udělala, jak mu asi musí být, bylo mi to líto…ale asi to tak muselo bejt…
..nebavil se se mnou…neprozvonil mě, nenapsal mi.. prostě vůbec nic..nejradši bych se v tu dobu neviděla…pořád dokola jsem si opakovala, jak jen jsem to mohla udělat…jak sem vůbec mohla dopustit ztratit takovýho kluka! Kluka kterej mi byl ve všem, všude a vždy oporou..a hlavně tím nejlepší kámošem, kterýho znám… už sem ani pak nedoufala, že se ozve..ale…
..asi během dvou měsíců se odehrálo spoustu věcí a my jsme se začali zase bavit…
začali spolu chodit zase ven a naše kamarádství nabralo nový život… možná že tenkrát ta potopená loď měla na palubě záchranný člun, který jim zachránil život ……
.. Mám Tě moc ráda Lukáši, a nikdy, nikdo a nic to nezmění!!!