Zítřek

Že by ten Cit? Nemožno. Naslouchej šumění vodopádu slz. Někde tu bude. Jestli ho nespláchli ve víru poddajné vody. Zavíří cestou těch nejposlednějších.
Dívám se na tu tragédii, opřená o záchodovou mísu. Přestřižený úsměv mi pokřivil celou duši. Smutku mě zbavila až vůně hřebíčku. Kdo by to řekl do toho zvláštního večera. Stalo se? Nebo to jen realita dostala růžovější barvu přes kouřovou mlhovinu?
Prostá slova vyslovená srdcem. Neslyší to. Nemůžou. Je to určeno jen pro nás. Ten němý koncert citů. Odkud přisly? Nebem pádí do zítřků. Dobrou noc, zítřku...