Já., Nezatracený

I've heard there was a secret chord
That David played, and it pleased the Lord
But you don't really care for music, do you?

Být někdo jiný je tak snadné. Od té doby, co tě znám, jsem si vytvořil mnoho různých identit. Jsou to dívky, chlapci, většinou povrchní a rozmazlení, tak vzdálení mému skutečnému já. Dával jsem jim dokonce jména – pošetilé, že? – tolik jsem se s nimi ztotožňoval. Nějakou chvíli ve mně převládly, to byla pak ta období, kdys mě znala jako optimistického, bezstarostného kamaráda, pro kterého není nic problém, přestože jsi nikdy neprokoukla mou ďábelskou sebezničující hru. Po čase každá moje nová obdivovaná osobnost zaniká, provázena obdobím frustrace a depresí, než se z jejího popela zrodí nová, lepší a důmyslnější než ta předchozí. Bylo to tak pokaždé a já jsem si dlouho nedovedl uvědomit a pochopit souvislosti.

Mabye I have been here before
I know this room, I've walked this floor
I used to live alone before I knew you

Útěky, má lásko. Když jsem sám v sobě odhalil, co za mými nezvladatelnými záchvaty smutku stojí, pochopitelně jsem se zhroutil. Litovala jsi mě a utěšovala, ale zatímco jsem s hrůzou tušil jádro problému, tys nic nepochopila. Celé ty roky jsem se prezentoval jako tvůj kamarád a ty jsi mě tak brala, sám si kladu otázku, jestli jsi mi vždycky věřila, nebo pro tebe jen bylo pohodlnější nechávat pravdu žít svůj vlastní život.
Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo včera – byl jsem na cestě do školy, právě začínalo mrholit, v hlavě mi zněla nějaká těžce melancholická rocková skladba, přemýšlel jsem – jak jinak – o tobě. Celých deset minut jsem se těm otravně dorážejícím myšlenkám bránil a vyhýbal, dokud se k nim nepřipletla zcela nová, neznámá: A co když je to lež?

Maybe there's a god above
And all I ever learned from love
Was how to shoot at someone who outdrew you

Nejdřív jsem si ji odmítal připustit, ale zvědavost mi nedala a já se jí nesměle otevřel. Těžko říct, zda to byla chyba, nebo spíš vítězství. Nejspíše záleží na tom, jak to celé chápeš. Jisté je, že ta prostá uvědomělá věta ve mně odstartovala ne zrovna příjemný proces odkrývání pravdy. Rád bych věděl, co způsobilo, že právě v ten nevinný okamžik každodenní cesty jsem to celé musel začít chápat. Možná zasáhla nějaká vyšší síla, která už se na mě nemohla dál dívat. Anebo mi jen nemělo být dovoleno ztratit svou duši v iluzi.
Až mnohem později jsem zjistil, že každá krize, každý vnitřní přerod, jsou doprovázeny bolestí a zmatkem, protože něco starého končí a duše se s tím musí vypořádat, než začne zcela nová specifická kapitola života. Tehdy všechno, co jsem cítil, byla tupá bolest, smutek a prázdnota. Nechápal jsem, tak jako většina lidé v podobné situaci, kde se to celé bere. Snažil jsem se vytěsnit a přebít nepříjemné myšlenky čímkoliv, co se naskytlo – učením, prací, zábavou. Jenže mě nic tak docela neuspokojovalo, kdykoliv jsem myslel, že si chvilku oddechnu, udeřilo to na mě s novou silou. Připadal jsem si zbídačený a naprosto nepochopený celým světem včetně sebe samého.

And remember when I moved in you?
The holy dark was moving to
And every breath we drew was Hallelujah

A najednou mi nešlo vměstnat svou pravou podstatu do další umělé existence. Ne že by mě nenapadaly jména a charaktery – prostě jsem je zničehonic neuměl přijmout a procítit. Nic se mi nezdálo dost dobré a věrohodné. Je směšné, jak člověka dokážou zdeptat odmítnutí vyřčená jím samým. Pozvolna mi docházelo, že sám se sebou tak trochu hraju špinavou hru, a jestli to brzy nezastavím, skončí to špatně.
Tak jsem to jednou zkusil a vystavil se vlastní holé existenci. Nechráněn vymyšleným lidským štítem na mě doléhalo, jak jsem ubohý, závislý a ztracený, chycený v sítích mého chorobného mozku. A během půl roku to všechno dávalo smysl: jak jsem se do tebe zamiloval, a protože jsem tě nikdy nemohl mít, schovával jsem se za různě zpitvořené a zveličené částečky své existence, jak jsem utíkal před celým svým životem, jak jsem se nenáviděl a slabostí se nedokázal přijmout takový, jaký skutečně jsem.
Teď, když se na to dívám s odstupem, jsem asi vděčný za celé to martyrium, kterým jsem prošel a které ještě není u konce, byť cítím, že podstatnou část už jsem si odžil. Je neuvěřitelné, jak se během pár let pro člověka, který nedovedl nahlédnout za vnější okraj své bytosti, stane hnacím motorem na jeho cestě pravda.

And it's not a cry you can hear at night,
It's not somebody who's seen the light
It's cold and it's a broken Hallelujah

Občas si vzpomenu na jednotlivé kapitoly svého předchozího života a nezapírám, že mě při těch myšlenkách trochu zabolí srdce. Asi teď vidím, jak moc jsem byl patetický a směšný, jak okatě mé podvědomí volalo o pomoc. Jediná věc mě na tom mrzí. Ty to nevíš. Nemáš o celém mém přerodu ani tušení, přestože jsi jeho zřejmou příčinou. Rád bych se tě někdy zeptal, jestli sis vůbec všimla nějaké změny v mém chování. Přestože jsme přátelé, asi se stále příliš bojím nepochopení a odmítnutí. Má pracně nabitá jistota je vratká a kdykoliv se může opět zhroutit.
Jen bych si přál, aby ses občas víc dívala na svět srdcem...