Povolání na celý život

Stojím skoro na prahu dospělosti a chystám se udělat závažný krok, který nese v sobě tajemství mé budoucnosti. Předkládám si otázku, co budu na své cestě životem dělat, nebo spíše čím budu. Mám pocit, že práh pode mnou se propadá do nekonečna, které je plné nejrůznějších možností. Padám a rukou se zachytávám několika možností, které sympatizují s mými předpoklady, dovednostmi a ideály.
Už dávno jsem se na svět přestala dívat, jako malá copatá holčička, která za svou práci považovala léčit své panenky a krmit je vtipnou kaší, jako to dělají někteří současní lékaři. V dnešní zkorumpované době je hodně těžké splnit si své ambice, ideály, uchytit se a být úspěšný v oblasti, ve které si přejete pracovat. Musíte mít buď peníze nebo být mazaný. Odjakživa platí, ti kdo pracují hlavou vládnou, ti kdo pracují rukama budou sloužit. V mnoha případech by bylo lépe, kdyby toto platilo opačně, neboť nejstrašnější spojení je duševní impotence s pracovní potencí. Je třeba s těmito myšlenkami do mé budoucnosti počítat, ale přesto se chci této přetvářky v dnešní době zbavit a zamyslet se o mém povolání s čistou hlavou, protože nechci na konci svého životního díla, což bude den, kdy půjdu do důchodu, pokud se ho vůbec v tomto státě dožiji, poznat, kde jsem měla začít.
Z nekonečného množství možností se chytám povolání soudce nebo právníka. Další volby mých myšlenkových pochodů vyhrává psychologie a filozofie. Povolání právníka a soudce určitě v sobě nese hodně zodpovědnosti. Právničina má pro mě určité kouzlo a proto mě láká. Někdo za touto prací vidí jen nudnou snůšku paragrafů, předpisů a sporů. Je mu tedy úplně cizí tato pracovní oblast. Ti, co se mnou ale sympatizují, pochopí daleko více. Už od pradávna nám vadí, že se dopouštíme chyb, spěcháme a děláme to, co bychom dle právních norem dělat neměli a poté za to tvrdě platíme. Pokud je mezi někým spor, je třeba ho vyřešit a hledat cestu ke spravedlnosti. Musíte však zůstat objektivní a nevěřit jen svým dojmům a iluzím. Také je velice těžké napravit a pochopit ty druhé. Právník musí mít diplomatické jednání a obezřetnost. U soudu jsou dvě pravdy, dva různé světy, které dáváme na pomyslnou váhu spravedlnosti. Musíme strategicky uvažovat, neboť jde o to nejlepší podání každé ze zúčastněných stran. Pravdu různě zaobalujeme, což nám na váze může přidat i ubrat.Právník je placen těmi , co se díky likvidaci konkurence, mají dobře. Uvěřit tomu, že spravedlnost je jen jedna je těžké, ale i přesto možné.
Dalším mým dlouholetým nápadem je mít svoji vlastní psychologickou poradnu. Každý psycholog, je určitě člověk, který by měl mít vždy otevřenou náruč plnou pochopení, loajality a pomoci těm druhým. Člověk je složitá bytost a celek. Je jako strom, zapouští kořeny, může pevně růst, sílit, být vždy velice odolný a když přijde bouře, tak mu může zlomit nějakou tu větev, ale vždy se opře o svůj pevný kmen a přetrvá. Někdo však může být opakem, jeho kořeny jsou vetché a přijde-li bouře nemůže se o ně opřít. Život je dar a nikdo by ho neměl takovým způsobem promrat. Člověk zažívá každý den velké psychické nátlaky, ať už v práci, v rodině či osobním životě. Tyto podměty se v nás stále kumulují a když je jich přespříliš, může to s námi dopadnout tak jako s tím stromem. Lidská inteligence je velkolepá, ale už po staletí nevyhrála nad lidskými zranitelnými místy a to jsou emoce, strach, nenávist, lítost, beznaděj, štěstí a láska. Cílem psychologa je lidem dodat sílu k řešení jejich problémů. Je třeba brát člověka jako spoustu obalů, které jsou na sobě a snažíme se je pomalu sloupávat a dostávat se k samotnému čistému jádru, které může zvonu začít vzklíčit v někoho lepšího bez starých návyků. Každý ví, co je, ale neví, co může být. Psycholog pomáhá, to je pravda, ale přece jen ukazuje někomu cestu k sebepoznání. Ale největší práci udělá člověk, který si touto cestou poznání sebe sám projde. S pomocí psychologa otvírá oči, vidí se zevnitř a tím má možnost se změnit a hledá své nové ideály, cíle a další smysl svého života. Každý se narodil a začínal od nuly, ale stát se člověkem je umění. Život je jako kniha, ve které se musíte naučit číst a lidé. Osamělý člověk je jako květina na horkém slunci, pokud ji nikdo nezalije, uschne. Proto každý někdy potřebuje pomoci, nikdo nedokáže těžké břemeno života táhnout sám. A smyslem této práce a odměna bude, že si mě lidé zapamatují a budou si mě vážit, ne za to, co získám, ale za to, co dám. Dát něco ze sebe druhým je ten neušlechtilejší dar, co může být.
Tak tohle jsou mé myšlenky, jejich proud mě může zavést ještě třeba dál do jiných končin, ale jedno vím jistě, že odpověď na otázku, jaké povolání si vyberu, ještě nevím. Teď si jdu na chvíli od uvažování odpočinout do krásného nic nedělání, ale pozor, nuda však může být jen pouhé čekání na smrt. Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný pracovitý život zůstane navždy.