Kulturní dědictví nové společnosti – pro budoucnost?

Píše se rok 2312 a anglický turista zamíří do Prahy – města se středověkou historií. Užasle cupitá s foťáčkem okolo Pražského hradu, na Staroměstské náměstí a při svých toulká zavítá až na Letenskou pláň. Náhle se mu rozzáří oči. Vrchol jeho postování po Praze není Karlův most, ani staroměstský orloj. Návštěvník se sklání před skvostem vizionářské architektury – budovou Národní knihovny.
Já už v té době žít nebudu. Pravděpodobně po mně nezůstanou ani tyto řádky. Pokud bych však mohl člověku vzkázat pár vět, pak by to byly právě ty následnující.
Knihovna. Už od počátku písemnictví místo moudrosti a svědomí národa. Kde jinde se hromadí tolik ceněných myšlenek? Nezlob se, český národe, ale onou komedií sehranou na prknech veřejnosti l. P. 2007 ses ukázal v pravém světle. Zavinutý v minulosti, opředený panelákovým či kvádrovým uměním, neschopný změn, nedůvěřivý v pokrok, nesnášenlivý vůči vybočování z řady... Dost už!
Naše společnost se v této věci bipolarizovala. Račte, pane prezidente Klausi, račte si sednout do kolečka s maltou, blokujte stavbu jako protijaderní aktivisté elektrárnu Temelín či hraniční přechody, omlouvám se Vám, ale jsou to Vaše slova. Nebo snad ne? A vy ostatní, nazval bych vás poemisty, takových krásných pojmenování jste vymysleli: houba, šmoulí čepice, chobotnice s okem nad Prahou, nebo dokonce vesmírný flusanec!
Na druhé straně stojím já a přívrženci moderní architektury. Nejen vizitka autora návrhu, jenž zvítězil, Jana Kaplického nám dokazuje, že jde o prvotřídní světovou architekturu: Brit českého původu, pracuje pro NASA, držitel nejprestižnějšího architektonického ocenění Stirling prize za stavbu londýnského novinářského centra na kriketovém hřišti, je též zakladatelem ateliéru Future Systems.(Jen pro zajímavost zde mohu uvést druhé místo v soutěži o stavbu pařížské knihovny.)
Podíváme-li se do historie, najdeme několik staveb, které v době vzniku způsobily podobné peripetie. V zahraničí to je jistě ikona nejen Paříže, ale i celé Francie Eiffelova věž. Po světové výstavě byla trnem v oku Pařížanům, dnes je to turistický objekt číslo jedna. Pokud bychom pátrali doma, naše oči se zaměří na futuristickou vizi vysílače na Ještědu. A nyní je to památka mezinárodního charatkeru. Dalše kauza – Tančící dům, rok vzniku 1996 – a zahraniční cena proslulého časopisu Time o léto později.
Moderní svět klade na občana jisté nároky. V jednadvacátém století má být nejen umělec individualitou s vlastním názorem a schopností se vyjádřit. Bohužel přítomnost je odrazem minulosti a jednotnost totalitní doby je v našich myslích přechovávána. Budeme-li šedí v kultuře, nerozjasní se nám ani v životech. Kaplického Národní knihovna je smělým krůčkem k odhození stínu.
Angličane, jak to dopadlo?... Já se bojím...