Výjimečnost

Však to všichni známe. Koukáme na svůj oblíbený film o tancování a vidíme mladé lidi neuvěřitelně talentované. Vypadají jako by se hýbali sami od sebe a nedělalo jim to žádný problém. Hned jak se na ploše obrazovky objeví titulky, říkáme si, že se musíme více snažit, abychom mohli být stejně dobří, ne-li lepší jak oni. Sníme o tom, že budeme jednou hvězdou večera a lidé na nás budou jen s otevřenou pusou hledět. Tak proč takoví i přes své snahy nejsme?
Nebojte se, většina lidí si klade podobné otázky, ať už se jejich vysněné cíle točí kolem jakéhokoliv druhu činnosti. Nejvíce nás snad ovlivňují média. Slyšíte ve sportovních novinách neustálé úspěchy slavných osobností. Když se jim něco nepovede, buď to komentátor přisuzuje špatnému dni nebo nedostatku štěstí. Když pak přijde zranění, všichni sportovce litují, ale pokud se už nedá dohromady, po pár letech se na něj zapomene. A přitom k úspěchu tolik dřel! To jsou ovšem opravdu špatné případy. Úplně stačí komediální, někdy romantické filmy o životě druhých. Ať už se týkají tance, fotbalu, hokeje, krasobruslení, zpěvu nebo vědomostí. Hlavní hrdina se potýká s problémy jeho největšího snu, ale den ode dne se lepší a při závěrečném zápase, utkání, koncertu, taneční soutěže nakonec zvítězí, nebo si získá srdce všech diváků. Jste tím naprosto nadšeni, ale po chvíli vás začne bodat osten závisti. Proč taková(ý) nejsem? Chytne vás geniální nápad, jak se vypracovat k úspěchu. Chystáte se zapsat na několik kroužků, protože to přeci vypadá úžasně. Takhle se chovají většinou děti a mladiství, dokud si neuvědomí, že úspěchu v něčem se dosáhne jen tvrdou prací, která mnohdy trvá i několik let a která se mnohdy ani nevyplatí, pokud toužíte po medaili a nedosáhnete jí.
Přesto sny člověka nikdy neopouštějí. Tajně chcete být dokonalí a umět to, co vás baví a zajímá. Přejete si, aby k vám někdo vzhlížel, tak jako vzhlíží k těm nahoře. Jenomže těchto splněných snů se bohužel každý nedočká, a proto je důležité uvědomit si, že v každém z nás je něco, co nikdo jiný neumí. A že se v každém z nás najde něco, k čemu ostatní tajně vzhlížejí. Pro někoho jste vzor, který je dáván za příklad, pro někoho jste vzor, který se bere jako odstrašující příklad. Leč přesto o vás někdo ví a tuší, že děláte a umíte něco dobře. A už to stačí k spokojenosti, protože na dobrém základu se dá stavět. Pořád je něco zlepšovat a vždycky bude.
Proto neztrácejme naději nad tím, že nejsme fotbalista jako Baroš, zpěvačka jako Madonna, tanečnice jako Baby z Hříšného tance. Vždycky se můžeme dostat na to vysněné místo, kdy nás někdo bude uctívat. A hlavně – důležité je, aby nás to, co děláme bavilo a nedělali jsme to čistě z prahnutí po slávě. Možná nikdy nebudeme psát jako Tolkien, ale radost z toho, že se to alespoň někomu líbí, za tu snahu stojí. Co říkáte?