Pláču protože jsem smutný. Jsem smutný protože pláču.

,,Pláču protože jsem smutný. Jsem smutný, protože pláču." Dvě na pohled skoro stejné věty a přesto jsou každá o něčem jiném. Tyto věty mne dokázaly donutit přemýšlet. Vyřkl je pan učitel s tím že je někde četl a že by jej zajímalo co znamenají. Mne napadlo, že ta první věta mluví o tom že je někdo na dně je mu zle a proto je mu do pláče. Kdežto ta druhá mluví o tom, že je někomu do pláče proto, že vůbec dopustil aby upadl tolik, že se nemohl zvednout. Sotva jsem si tohle uvědomila zjistila jsem jak velká je v nich pravda. Člověk by se měl snažit vždy vidět alespoň trochu naděje, že by se nikdy neměl potopit v sebelítosti tolik, aby se nemohl nadechnout a vidět kolik krásy na světě ještě je. Takže jsem došla k poučení, nikdy se nesmíš ponořit tolik abys nemohl otevřít oči aniž by ti do nich natekla voda.

Chtěla jsem vás poprosit jestli byste mi nemohli říci jak byste si tyto věty vyložili vy. Za každý názor budu ráda.