Láska chtíč a život jaký je.

Láska? Ne …
Co je to vlastně láska? Je to jen pocit že je nám někdo velice blízký a že bychom pro něho udělali cokoliv? Možná, ale co kdyby vyvstala otázka života a smrti? Zvítězil by pocit lásky, nebo zvířecí pud sebezáchovy? Na tuhle otázku ať si každý odpoví sám a přitom se zamyslí, jestli je to tak správně. Lidský egoismus a malichernost vyjde najevo, až ve vteřině kdy se musí rozhodnout, jestli svůj život vyměnit za život jiného, občas i cizího člověka. Ten kdo zvolil záchranu druhého už nám asi nepoví proč se tak rozhodl. Možná že většina z nás by se neobětovala ani kvůli záchraně stovky jiných lidí. Ale o tom již tenhle svět bohužel je. Jakmile jde to tuhého veškeré hrdinství je tatam a člověk si hledí jen, aby si on zachránil ten svůj krk. Ale vraťme se k tématu lásky. Láska je jen řada chemických reakcí v našem těle. Roztřesou se vám kolena při pohledu na svoji přítelkyni nebo přítele? Polykáte nasucho při jeho slovech o to, jak vás miluje? Když nejste spolu stýská se vám? Pouze chtíč, to je to oč běží ve vztahu. Láska je jen náhradní slovo, takzvané synonymum ke slovu chtíč. Těšíte se snad na společné zhlédnutí večerního filmu? Nebo na to co se bude dít po něm? Opět nechám každého, ať si odpoví sám. Chtíč ve vás vyvolá chemické reakce a napovídá vašemu mozku sladké řeči o lásce a její kráse. Jiné to už je u mnohaletého soužití dvou lidí, to už s láskou a chtíčem nemá nic společného. Bohužel se jedná už jen o jakousi formu závislosti. Ať už na jakémsi domově, klidu nebo zvykách společných. Je to tak ať se to někomu líbí nebo ne, ale zamyslete se nad tím a uvidíte, že je to tak. Člověk s mnoholetou známostí prostě ztratí schopnost se adaptovat na nové lidi, věci nebo prostředí. Je rozhodnut, že takhle dožije a pomalu si začne namlouvat, že se mu to vlastně líbí a vyhovuje mu to, bohužel tomu nakonec uvěří. Člověk je tvor podivný a ještě podivněji se chová.