Mluvit pravdu a konat zlo je to samé

V tomto článku se budu zabývat tématikou – Pravda a lež – a – Dobro a zlo – .
Říká se že dobro a zlo, jsou jako bratři, ale jak si toto přirovnání vyložit.
Co si pod tím představit? Je mnoho způsobů jak toto popsat, ale jediný který mě právě v tuto chvíli napadl je ten, že se náramně doplňují.
Když udělám takové malé přirovnání například směrem k člověku.
Zamyslete se a vzpomeňte si alespoň na jednoho člověka, který nemá nějakou špatnou vlastnost. Že vás nikdo nenapadl? Ani se nedivím.
Každý člověk (samozřejmě že spousty lidí mi toto tvrzení vyvrátí, třeba zvláště ti, kteří si o sobě myslí že jsou „dobří“) v sobě má nějakou špatnou vlastnost.
Ať už jde o zlozvyk, nebo jiné maličkosti, které si většina z nás ani nepřipouští nebo raději ani nechce. Co člověk to jiná vlastnost.
Určitě jste se někdy osobně potkali se : žárlivostí, závistí, nepřátelským jednáním, pomlouváním, zpochybňováním, ponižováním a tak dále.
No myslím že třeba nemusíme chodit moc daleko, třeba jste se s tím setkali zrovna uvnitř sebe :) .

Já osobně nejsem taková, že bych někomu něco záviděla nebo nepřála, právě naopak. Ale mám dvě strašné vlastnosti – sarkasmus a impulsivnost.
To je to, co na sobě nesnáším. Někdo si vylije vztek tím že nadává, jiný to nechá vybublat v sobě, ale já . . . já se okamžitě ponořím do ironie a to je mnohem horší, než kdybych dotyčnému začala zplna hrdla nadávat do různých zvířat a jmen!
Je to sice strašné, ale dělám to jen když jsem opravdu vytočená a to je málokdy.
A impulsivnost? Tak to je taky hustá kamarádka. Jsem prostě člověk který má svoje názory, svoje úvahy a nenechá si je nikým a ničím vyrazit . . . dokud si nenabije, s prominutím „hubu“. Na otázku mám okamžitě odpověď a třeba i ve chvílích, kdy se to nehodí! Fackovala bych se za to, ale taková já jsem.
V tu chvíli mi to prostě divné nepřijde a tak je to „dobře“.
Prostě se nerozmýšlím miliony let jestli to udělám nebo, prostě do toho jdu se vším všudy, ale co musím říct je to, že mi to do téhle chvíle zatím všechno vycházelo. Ale zpátky k tématu.

Teď přichází na řadu pravda a lež.
Myslím si, že tyhle dvě věci k sobě skvěle pasují. Říká se „protiklady se přitahují“ a je to pravda. Taky se říká „Pravda bolí“ což je úplná pravda :D
Je to „pravda“, protože je tak čistá a nezaobalená do ničeho jiného. Pravda je to, co jsme chtěli říct, ale něco nám v tom bránilo. Pravda je to, nad čím se rozmýšlíme. Ale jak se můžeme nad pravdou pozastavovat? To je řečnická otázka, nehledám odpověď :) .
Kvůli pravdě se rozpadlo tisíce vztahů, přátelství, rodin a snů.
Sice nás od malinka učí říkat pravdu, ale pravda ubližuje méně než lež a to je celému světu známe. A teď si tak vezměte, co je horší? Říct krutou pravdu? Nebo zalhat a žít spokojeně dál?
Docela dilema nemyslíte? Já nevím co bych si vybrala . . .
Když to vezmu kolem a kolem, vlastně „pravda“ jako taková, bývá většinou zlá.
Většinou nás nepotěší a zklame nás.
Pak taky existuje věc jako „poloviční pravda“. Ta se používá v běžném životě hodně. Ostatně jako přibývá lží, ubývá pravd.
Však někdy z vás pravda prostě musí ven se vším všudy a uděláte to, co já dělám pořád. K tomu se samozřejmě pojí moje impulsivnost. Prostě já nechodím oklikou, řeknu vše na rovinu, ale já vím že na to jednou dojedu.
Samozřejmě že také párkrát zalžu, ostatně jako každý.
Lžete třeba už jen proto, aby jste druhým neublížili. Aby jste je neranili a aby se oni nedozvěděli tu „krutou pravdu, po které zůstanou jen obrovské modřiny“.

Všechny čtyři věci se spolu drží za ruce jak dobro se zlem, tak pravda se lží.
Lžeme proto abychom neublížili a děláme ještě větší zlo, protože nechceme aby v nás někdo to zlo objevil.
Znám jeden krásný citát „Šťastní a smutní lidé se dopouštějí mnoha blbostí, smutní ale větších“ .
Zamyšlení za všechny prachy . . . . .