"Co je skutečné, nemusí být pravdivé!"

V následujícím příspěvku se budu snažit vysvětlit, proč pokládám rozdíl mezi pojmy skutečný a pravdivý. Co je doopravdy základem významu slova pojmu skutečný a pravdivý?

Já sám to v podstatě nevím, a jenom se snažím o hledání a výstižné popsání toho, jak se tyto pojmy "ukazují" mě. S pojem pravdivý je to jiné. Pravda se jako substantivum adjektiva pravdivý chápe jako cosi spojeného s tímto vnějším, hmotou spojeným světem. Nicméně nelze tvrdit, že to co je skutečné, je i zároveň pravdivé a naopak. Pojem pravdy se dá vysvětlit jako to co se váže s pojmem správnosti, dobra. Lze tedy s čistým svědomím tvrdit, že pravda je eticky zabarvený pojem, skýtající možnost morálního hodnocení. Naproti tom se pojem skutečnosti obrací k možnosti pravdivého poznání, pravé epistémé, která je s materiálním světem tolik svázaná. Poznání je poznáním skrze pojmy, jež doplňují smyslový svět. Okem vidíme v přírodě předmět, např. kámen, či strom, avšak bez pojmů, jež těmto předmětům propůjčujeme je nelze vyjádřit a nelze vyjádřit pravdivost, či skutečnost toho, jak "věci" jsou. A naopak. Nelze konstruovat ve struktuře lidského myšlení iracionální konstrukty, i když to určité části myšlení, vědomí a podvědomí umožňují /např. sny, snění, ale i subjektivní mikrosvěty/. Např. nelze myslet vzhůru tekoucí vodu, či předměty oproštěné od jejich reálních zákonitostí. Neuvažuji zde speciální podmínky. Ovšem abych blíže popsal, jak lze rozumět pojmu skutečnost, nelze to podat jinak, než například ze zkušenosti skutečnosti, která není ještě pravdou, či pravdivostí. Můžeme mít například zkušenost ze skutečností, nikoliv existencí, např. Boha, nebo dobra, nebo pravdy, atd. Pojmy nemusí "skutečně" v materiálním světě existovat, a být jimi něco vyjádřeno, avšak nic jim nezvyšuje, či nesnižuje kritérium jejich pravdivosti. Jsou pravdivé, mohou být i neskutečné, ale i úžasné a ohromující, zcela strhávajíce naši pozornost. Pojmy jsou pouhým konstruktem myšlení, jež nezakládá ani skutečnost, ani pravdivost. Co je kritérium skutečnosti, jsem se snažil načrtnout výše, že tedy jde především o zkušenost (individuální pro každého jedince) s danou skutečností. Vidím-li předmět letět kolem mě, mohu tvrdit, že je to skutečné, ovšem nedávám tím výroku jistou míru pravdivosti. Pravdivost, či samotný pojem pravdy je dán vnitřní strukturou skutečnosti. Tudíž tvrdit když prší, že je zem suchá, je nepravda, i když za určitých podmínek (tedy ze zkušeností s danou podmínkou) tento výrok platí a pak je skutečný, reální. Vyvstává tedy problém jak, případně zda-li lze činit výroky obsahující tyto pojmy. Neboť právě tyto pojmy jsou každý z jiné roviny oblasti filosofie. Pojem skutečnosi je spíše svázán s ontologií, kdežto pravda spíše s etikou. Tento problém je řešitelnýý v minimálně dvou rovinách. První rovina řešení se ukazuje jako separace výroků, budou tedy dva, na místo jediného, a nebo druhá rovina řešení, a to sice hlubší promyšlení a úvaha čeho se náš výrok bude týkat. A je ještě mnoho dalších řeešení. Nicméně první dvě, zdají se býti zajímavé. První proto, že vybízí k hlubšímu popsání poznané zkušenosti a druhé proto, neboť nás připravuje na cestu hledání odpovědí. Cesta hledání odpovědí je zajímavá do té míry, pokud nekončí ve "slepých uličkách", což ovšem nepovede k reflexi, a nebo popisování zkušenosti založené na subjektivním poznání fenoménů (jevů) uvnitř tohoto světa.

Mám-li učinit závěr, k této předem ukončené úvaze, nutno dodat, že verifikace, případně falizfikace, tedy pravdivost, případně nepravdivost, stejně jako existenci, a inexistenci určitého druhu vlastní zkušenosti ze světem je nedořešený filosofický problém a monžá že i problém postmoderní doby 21. století.
A možná i Váš!