Úvaha o úvaze?

Já uvažuji pořád o něčem. Kdybych to všechno měla dát na papír, to všechno, co v hlavě mám, tak bych denně kupovala tuhy do propisky a nebo aspoň každý týden barvu do tiskárny. A není jisté, zda bych to ještě někdy někde našla. Kdo si má pamatovat, kam všechno založí, že?
Takže ta moje hlava bude asi vážně ještě pořád nejspolehlivější. Kdybychom si to tak nějak představili,když už jsme u toho,krapet zjednodušeně, bez zbytečně složité anatomické a fyziologické terminologie, tak tam někde v hlavě máme vlastně takovou obrovskou spoustu komůrek, různě rozesetých na obrovské spoustě chodeb a chodbiček. Prostě takové rozlehlé skladiště.
A já se domnívám - když nebudeme čistě materialističtí - že to je nejpozoruhodnější skladiště na světě. Budou tam jistě takové ty luxusní, precizně uklizené chodby, rozzářené a voňavé, z nichž se můžete dostat jedině do místností a komůrek, kde je vše srovnané, uspořádané. Ale tam dál, tam dál dozadu se pomalu přesouváme do tmavých, klikatých uliček, z nichž se dá vejít jen do zaprášených světniček plných pavučin.Někdy tam najdete, co ani nechcete, a někdy je nenajdete už vůbec.
A nenapadlo vás někdy podnikat výlety po takových cizích skladiští? (No tak, nebuďte upjatí! Trochu představivosti, prosím.) Ačkoli tam bychom se teprve nevyznali, tam bychom bloudili i s podrobnou mapou. Každý máme přeci svůj vlastní pořádek, v každém takovém skladišti budou platit trochu jiná pravidla.
Přesto, protože jsem idealista, bych si někdy přála najít takové skladiště, které by bylo alespoň malinko podobné tomu mému. Takové, kde najdu podobně vybavené komůrky. Třeba se mi to už i povedlo, jen se musím více rozhlédnout po všech chodbách.
Také byste chtěli najít takové skladiště?

Chm, jak tak na to koukám, já opravdu neumím psát úvahy. Mám pěkně zaneřáděné skladiště, samé pavučiny. A to pavouky nemusím. Zkusím alespoň utřít prach.