Být první?

Toto pojednání se bude pohybovat v alternativní realitě, určené vírou ve svět takový, jak ho "99%" z vás vidí. Ne, nečekám, že si toto přečte 100 lidí :)

Jednoho dne mě napadlo - můžu být v něčem první, první člověk, co to udělá? Můžu snad být první, kdo si uvědomí, že je první, koho toto napadlo? Koho napadlo, že je snad prvním, koho napadlo, že ho to napadlo jako prvního? Neobvyklost této myšlenky sice dává určitou naději v naplnění mého přání, nicméně, divných lidí bylo na světě už hodně a vlastně - jsem si jist, že někdo z nich už na toto myslel. Prvenství mi tak vyfouknul neznámý moudrý muž a docela mě láká, zauvažovat nad tím, nakolik si on mohl svým prvenstvím být jist.

Byl to snad někdo natolik si uvědomující svou skutečnou neobvyklost, že nepochyboval? Měl právo být si jist a věděl, že ho má? Byl to Bůh nebo si myslel, že Bůh není? Ví Bůh, že je Bohem? Není Božství určeno tím, že o něm víme?

Když jsem vykoumal, že teda prvním koho toto napadlo nejspíš nejsem, jak nějakého prvenství dosáhnout? Možná když dojdu k tomu, kdo a jak asi mohl být první, budu prvním kdo na toto přišel.

Ne, ani toto není prvenství. Tato úvaha přece následuje ihned po zjištění, že prvním nejsem. Počet lidí co na toto přišli bych odhadnul na něco mezi deseti a milionem. Tak že bych snad byl prvním, kdo o tom napíše? Už to vidim, první komentář bude obsahovat link na dílo nějakého moudrého filosofa, co mi to dávno vyfouknul :) Tudíž ani to ne. I když pro mě zdánlivá omezenost mnohých filosofů tomu příliš nenahrává. Je filosofie až tak závislá na době? Budou snad za pár desetiletí moje úvahy stejně ubohé?

Nicméně, toho prvenství bych stále rád dosáhnul. V nejkrajnějším případě se uchýlím ke zjištění, že toto vyřešit nelze. Vždyť kdo ví, nakolik se nám známá historie nejen filosofie zakládá na pravdě? Třeba se každý den čas posune nazpátek a svět běží znova. To je ale už mimo onu na počátku zmíněnou realitu, ve které chci tuto úvahu podnikat. Ale tomu nikdá nebude, abych v úvaze realitu nezavrhoval :)

Na jaké představě se spokojeně usadím, jist si jejím prvenstvím? Možná ani kdybych se z tohoto problému zbláznil, nebyl bych prvním. Nebo... tady už to zavání nadějí! Nezvyklá to vůně. Kecám.

Alespoň se přidám k těm z nás ne-prvních, kteří ve svých úvahách vzdali čest těm dvěma šťastlivcům. Nejdříve tomu, kdo prvním byl a neuvěřil tomu, a pak tomu, kdo první možná nebyl, zato si svým prvenstvím jist byl. Kdo ví, třeba jsem si zde taky nějaké to prvenství utrhnul.