Na konci

,, Na tričko už je trochu zima" !
vlasntě to byla asi pravda..., ale mě to teďka bylo něják jedno, nevnímal jsem chlad a vlastně ani její přítomnost.
Kdyby nepromluvila, asi bych si jí ani nevšiml.
Když dozněly její slova, tak jsem si uvědomil, že mě ta zeď strašně studí do zad.
Já ale žádnou přítomnost nechtěl ! Nebyla to snad nějáká slabost, nebo nechtění si připustit cosi.
Prostě jsem chtěl být chvíli sám, nechtěl jsem s nikým mluvit.
Někde tam na konci v noci.
Změna je život, ale asi to nebude to nejlepší co můžu po sedmy letech udělat. Ale já už fakt nevím....
Za nedlouho budu muset učinit rozhodnutí, které jsem odkládal, obcházel a vyhýbal se mu už takovou dobu a teď když stojím tam někde a už vlastně ani nevím kde, tak si tak říkám, že jsem to měl udělat už dávno. Tím Dávno myslím tam na začátku. Ale to je možná trochu moc pesimistické, optimista by si řekl, že to bylo k něčemu dobré.
Takže jo ! Bylo to k něčemu dobré. Říkám si já ! Teď už s jistotou tam na konci.

Jediný v co doufám, že to tak budou vidět i ty lidi, kteří říkají, že mě mají rádi. A že na moje rozhodnutí budou koukat ......
z trochu jiného pohledu než je ten jejich.
Být dospělím je strašná dřina !