poznání

Jediným cílem našich životů je najít spokojenost. Ovšem vzhledem k tomu, že než zjistíme co je tím naším cílem uběhlo už mnoho času, který nám teď chybí k jeho dosažení, snažíme se o pokrok formou splození dětí. Co však udělají naši potomci? A co potomci našich dětí,když ji najdou? Přestanou vychovávat a plodit! Časem zemře i život! Vymřeme na spokojenost.
Na(ne)štěstí tomu tak asi nikdy nebude, neboť i jim budou chybět ty roky,které nestrávili hledáním. A to i kdyby to byl třeba jen nezbytný počet let,kdy se naučí vědění a řeči. Stále to bude příliš mnoho a oni se budou moci pouze přiblížit.
Je tu ovšem také možnost, že naprosto všechny bude uspokojovat výchova a plození, pití a jídlo kupříkladu. Pak nezanikne život a spokojenost bude přesto dosažena. Pak ale nebude pokrok, nebude ho třeba. jestli budou dále vyynalézat,budou to bezesporu pouze zbytečné věci, kterých přeci není potřeba ke spokojenosti.
Buďme proto asi rádi, že můžeme spokojenost stále hledat, i když to často do žil vlévá beznaděj a do hlavy nedočkavost a smutek.