Věčnost bytí

Rozptýlen v kouři vodní dýmky a utopen ve sklenici vína, takový byl čas. Jeho věčnost a nesmrtelnost vyhrál v kartách nad samotným ďáblem.
No a když pomineme čas, zbyla tu ještě vášeň. Ta jenž si ponechala svou pekelnou duši a přidala se na stranu nebe.
Jak sladce a nebesky to slovo zní.
No a potom, potom se to stalo. Stvořil se svět.
Člověk se zdál být silným spojencem.
Nerozumnějí si snad odjakživa. Vášeň, ač né vždy sladce, ale věrně stojí vždy po boku člověka.
Čas si postavil tvrdou nerozbitnou barikádu přesně na
opačné straně.
Vášeň začala pronikat úplně do všeho co si člověk osvojil. Pronikat tak moc, že si člověk přestal uvědomovat věčnost.
Každý usilovně hledá svou vášeň.
Někdy je pomíjivá, někdy stálá.

Dávám ti rok.
Dny jsou týdny, týdny měsíce a měsíce se mění v rok. A já si za celý rok pamatuje jen ty dny, které jsem prožil s vášní.