Nevím, co se ten den stalo

Nebudu lhát, když řeknu, že nevím, co se ten den stalo.
Někdy to prostě mezi dvouma lidma nevyjde a není to ničí vina.

Tehdy Země ztratila svou hodnotu a byla prodána vesmíru za pouhý cent.
Do nicotné temnoty.
Sama sobě napospas, ztracena ve tmě, ze které nelze uprchnout.
Jako otrok.
Jako vězeň s křečí ve tváři, reakcí na vtipy ostatních.
Z takového úsměvu bolí tváře.
Uvězněn sám v sobě. Se zlomenými křídly a s páskou na očích, přes kterou nelze vidět budoucnost.
Trny v patách a ústa zašitá nití, aby už nikdy nemohla vykřiknout ta slova.
Budoucnost představovala tma, ze které bylo třeba se vykoupit. A i když jste přešli horizont, žádné světlo na obzoru.
Cenu vykoupení si každý určuje sám.

Nebudu lhát, když řeknu, že nevím, co se ten den stalo.
Někdy to prostě mezi dvouma lidma nevyjde a není to ničí vina.
Nevím, co se ten den stalo,
myslím, že svítilo slunce.