Ambice

Ne toliko chlastem jeden je živ. A přes státem deklarované mládí jsem již notně uondán a často ubit. Nejen však "milodary" škodolibého osudu, anobrž pitomostí těch, kterým bych se měl klanět nebo jim se chtíti podobat. A tak i tahle říkanka nejdříve se tak sama v sobě míchá a pak se slova rozlijí v proud takřka nezadržitelný. Jestli chutnalo? No, původně jsem chtěl svlažit zem, z jejíhož lůna dráti mělo by se nové pokolení plodů ponejvíce vhodných k sežrání. Tvůj vzkaz však přinutil mne ochutnat a musím uznat, že někdy je vhodné býti sobcem a pár kapek si ponechati pro sebe. Chuť tato byla skvostnou tím více, čím ona vláha dopadá na půdu, z níž může vzklíčiti něco dobrého. Ovšem jsem-li hoden vzklíčení a zelenání se, není ambicí mého ducha. Chci být k němu vyzván těmi, kdož jediní mne mohou soudit a kdož jediní mohou vyžadovat, abych tu či onu dovednost zavlažoval. Dosti již na troufalosti, že svoje cancy svěřuji křemíkovému nebi...