Novoroční projev obyčejného studenta

Za chvíli bude nový rok 2008. Tedy, jak v který oblasti naši modré matičky Země. 2008, to je ale pěkné číslo. Píši raději už teď, protože kdybych tento projev měl sepisovat při Silvestru, tak bych se nemohl plně věnovat oslavám. A kdybych to psal těsně po Silvestru, tak by to vypadalo všelijak. To by tu bylo max. strana o tom, co jsem jedl, co jsem pil. A taky - v pozdních večerních hodinách bývám dost nevrlý a upovídaný. To moc nejde k sobě, že? Jako já. Já taky nejdu k sobě. No vidíte, a už se do toho opět zamotávám.
Takže bude nový rok. Kdybych měl bilancovat ten minulý, tak to byl průměrný rok. Aspoň pro mě. Byly světlé stránky, byly i tmavé. Byl k smíchu, ale zároveň i k pláči. Někdo se narodil, někdo bohužel zemřel. Někdo se oženil či vdal, někdo žije dál šťastně. Prostě a jednoduše průměr. Takové roky jsou nejlepší. V budoucnu si nebudu muset pamatovat celý rok 2007, ale stačí mi pamatovat jen na určité věci. A nebudu ani moc šťastněn, ani moc smutný. Budu na zlaté, střední cestě.
Za chvilku půjdeme oznamovat vesmíru naši polohu pomocí raket, prskavek, bouchacích kuliček a další pyrotechniky. Jen doufám, že neupozorníme zlé ufony. To by pro nás byl rok 2008 opravdu nemilý. Ale Česká republika má stejně smůlu na letopočty s 8čkou. Třeba takový rok 1948. Člověk by řekl, že je to pěkné spojení čísel. A ono to taky je. Ale tohle si zřejmě řekli i velcí představitelé komunismu. Onoho směru, který naši zemi právě od tohoto roku začal sužovat.
A tak se bojím. Bojím se toho, co se může stát nyní. Poněvadž i spojení čísel je pěkné. Komunismus už snad znovu nepovstane, ale člověk nikdy neví. No, nechejme se překvapit. Zatím vám mohu popřát všechno nejlepší do nového roku. A taky to udělám. Přeji vám všechno nejlepší do nového roku.