Anotace k básni "Rudý inkoust"

Děkuji Vám všem,

snad se neurazíte, když dopovím, že jsem prostřednictvím této básně chtěla vyjádřit něco mnohem víc, než jsou nějaké verše či pár slovních obratů, které mě při jejím tvoření napadaly zrovna jako rány z čistého nebe :-) Vlastně jsem složila obraz člověka. Úplně běžným životem si prochází bez obav, avšak uvnitř neskonale složitý, jakoby byl složen ze součástek, jako by byl stroj. Pak ho potká láska, ztratí pro ni svou tvář a pravdu, ne že by láska byla špatná, ne snad že by to nebyl krásný cit, ale emoce ho ovládají natolik, že není schopen vést svůj původní život. Bohužel hlavní hrdina v lásce nemá příliž štěstí, jeho "vyvolená" ho odmítá a s hořkostí v ústech okusí pravdu, ovšem nutno dodat pravdu zvenčí, ne tu ryzí, co každý má v sobě. Jak jsem již na začátku řekla, že člověk je jako stroj, tak složitý, tenkrát jsem ho připodobnila k světu - také je příliž složitý. No a jakmile okusí pravdu, jakoby se jí opíjel. Tedy hlavní hrdina je jako všichni láskou zhrzení usazený v baru, ovšem nenapájí se whiskou :-), nýbrž okusí pravdu, hořkou a na první omak je mu z ní špatně. Ostatně to notorikovi po první skleničce také, ale náš hlavní hrdina je jiný a pravda se mu zalíbila, natolik, že opilý ztrácí opět svou tvář a stává se z něho šílenec a bezcitný člověk. Kope kolem sebe a jeho ego to těžce snáší, navíc v něm probíhá souboj argumentů... Jeho vnitřní osobnost, jak jsem již uvedla, se těžce vyrovnává se situací a s tím, že ho opět něco ovládá - ať ze začátku láska, tak nyní tzv. pravda, ale následuje pomsta. Ego již ztracené - přirovnáno jedné myšlence - tedy tomu, že Bangkog je vlastně takový vrchol "drogového trojúhelníku" a tedy i tomu, jak špatně na tom jeho ego vlastně je, tedy jeho ego ve finále přirovnáno člověku, jehož duše propadla zcela drogám. (Něco jsem o takových lidech slyšela, ale já s tím nic společného nemám, jaksi škola mi dala pár poznatků.) Jeho ješitné ego se tedy bouří a koná vlastnímu člověku pomstu. Nakonec umírá člověk i ego, možná už objevil správnou cestu, jak ze složtostí ven. Umírá - opět přirovnán ke složitému světu, plného zvěrstev i slastí, což opět rozvíjí myšlenku, že člověk je skutečně složitý mechanismus a pravdu, kterou by měl ze života pochopit, není radno hledat v okolním světě, ale sám v sobě. "Nad jeho hrobem si všichni podají ruce" - tedy až když umře, pochopí svou pravdu, to "všichni" myšleno jako svět - a tento člověk je ke složitému světu přirovnán. Je tedy nutné umírat, aby ostatní objevili svou vnitřní pravdu?

Jinak, postava Edgara Alana Poa v povzdálí jako šedá eminence kličkuje celým příběhem, není to náhodou. Jeho osobu jsem si vybrala jako hlavní námět, proč tohle všechno psát. Pokud víte něco o jeho životě a znáte pár děl z jeho tvorby, možná vás trkla nápadná obsahová podobnost hlavních dějů s tímto autorem. Totiž zaujal mě jeho svět, přece že to byl blázen, a tedy jakási psychicky narušená osobnost, jeho díla, nejen ta morbidní, patří rozhodně do zlatého fondu světové literatury. Psal také básně, určitě doporučuji Havrana, ovšem k rozluštění jeho řádků potřebujete nutně znát dílo Eleonora (- to je jeho sestřenice, do které se zamiloval), také se někdy naskýtá pod názvem Lenora.

Tak to je asi vše, co jsem snad ještě chtěla dodat. A plně přijímám fakt, že mnozí se v díle nevyznali a připadlo jim totálně nesouvislé a možná že i trapné, ovšem souvislostí je tu až přespříliž, bohužel by se mi celý tento popis nevešel do anotace :-). Edgar Alan Poe zde figuruje sice jen jako takové zátiší, ale je vlastně nejdůležitější "loutkou" celého divadýlka. Bez něj by to nevzniklo, bez něj by šlo opravdu jen o chabé neumělecké imitace čehosi. Báseň však není kopií jeho díla, pouze jsem v něm našla inspiraci.

A ještě jednou mockrát díky za Vaše duchaplné komentáříky a za to, že jste se zabývali čtením této zapeklité hříčky života Edgara Alana Poa s kombinací vlastních myšlenek a názoru na člověka jako takového.

Díky moc a přeji krásný den plný lásky a jednoduchosti, plný radosti ze života i radosti z maličkostí, přeji všem krásný a ničím nerušený den v přítomném čase bez jakýchkoliv předsudků či pomyšlení na to, co se stane. A Pamatujte, že minulost už není, budoucnost ještě není, proto žijte v přítomnosti.