Realita

Lahodně zelená sametová tráva lehtá mě do mých bosých nohou proplouvajících lánem stébel sametu, směřují přímo k bílé plastové zahradní soupravě nechajíce se šimrat touhou doplout až k cíli. Posadit se do lehce oprýskané do trávy zabořené židle, vrtět se a velebit až do uvelebení, pomalu natahovat nohy, cítit radost z postupně pronikající úlevy a strach z neposlušně nezvučivě křupajících chrupavek kolene. Pohodlně se opřít a cítit jemné šimrání zlatavých paprsků tepla navozujících sladký pocit trvalé spokojenosti, v ruce třímat čisté průzračné sklo omámené vínem barvy tepnové krve chutnající šestým smyslem života s myšlenkou věčného žití...

© 2008 Lost.in.translation